Srdečně zdravím!
Na našem webu najdete všelijaké originální příběhy, kterých je zatím málo, ale postupně budou přibývat. Doufáme, že se Vám to bude líbit.

4# Šampioni | Revenge

22. července 2015 v 11:30 | Enwy |  Revenge
Rose se rozběhla směrem k létající věci, která právě přistávala. Hnala by se dál, kdyby ji Oliver včas nezastavil. Byla by ji vcucla jedna z turbín. Oliver ji chytil za ruku, až málem povyskočila. Chvilku na něho zírala jako na strašáka a pak jeho ruku prudce a splašeně ze sebe setřásla. "Nejsem dítě. Umím se o sebe postarat," zavrčela a čekala, až vzducholoď přistane.
Vstup do vzducholodi se konečně otevřel a v nich se objevila mladá dívka v sukni a v krátkých červených vlasech. Na tváři měla povědomý vražedný výraz. Ale Oliver si v tu ránu pomyslel: "Páni, ta je ale sexy!" Hned ale zachytil Rosenin výraz a nadšení ho přešlo.
"Hleďme se! To jsme se dlouho neviděli!" zvolala ta dívka a vyšla ven ze vzducholodě. Měla velmi ladnou a elegantní chůzi. Člověk by si pomyslel, že se rovnou vznáší.
"Dost dlouho, abych stihla zesílit a nakopat ti ten tvůj -" Včas umlčela pusu a místo toho jen dost nepěkně zavrčela. Ta dívka se ale jen pousmála, jako kdyby jí to pobavilo a přešla k Oliverovi. Ta záře v očích mu byla sakra povědomá, ale nevěděl, kde ji viděl. "A to je kdo, Rose? Tvůj přítel? To sis našla toho pravého pro sebe," zasmála se a Oliverovi v žilách tuhla krev.
"Olivera nech být!" vyštěkla a Oliver se začal divit, odkdy ho brání. Vždycky si šli spíše víc po krku. "On - Tobě do toho nic není. Ale Olivera z toho vynech," dodala rychle. Ta dívka se mírně pousmála a ještě jednou vrhla pohled na Olivera. Ten lesk v očích... Oliver už to jednou viděl, jen nevěděl kde. "Pojď dovnitř," pobídla dívka Rose a chytila ji za ruku. Rose ji však setřásla. "Ani náhodou, Angel," řekla. Druhá dívka se s falešným zklamáním zastavila. "Oh, vážně? To si pořád nemohla zapomenout na tu věc s -"
"Neříkej tu jeho jméno!" zavrčela Rose skoro výhrůžně. Angel se znovu pobaveně pousmála. Oliver vůbec nic nechápal. "Sakra, lidi! Povíte mi někdo, co se tu děje?" ozval se a postavil se před Rose v obraném gestu.
"Ty to ještě nevíš, že ne?" Oliver zavrtěl prudce hlavou. "Tady Rose je dcera Elesy," začala Angel vyprávět. "Elesy, trenérky z Nimbasy. Nechtěla ale převzít stadion a tak se vydala svou cestou. A jak skončila? Podívej se sám!" pobídla Olivera Angel a ukázala za jeho rameno. Oliver se ohlédl a tak uviděl Rose s tváří v dlaních. Otočil se zpátky k Angel.
"Ale ty jsi taky dcera trenérky," bránil Rose. Angel na něj s překvapeným výrazem hleděla. "Jak - Jak to víš?"
"Jsi dcera Skyly, viď, Angel?" dodal Oliver a zvedl Rose, která se málem krčila na zemi.
"Jsem! Ale já jsem na svou matku pyšná! A také jsem od ní převzala stadion!" vyjekla Angel.
"Ne, ty jsi stadion chtěla převzít. Ale Skyla ti ho nenabídla. Je to tak? Žárlíš, že Rose měla šanci být trenérkou stadionu a ty ne. A proto si ji dobíráš."
Angel přímo zuřila. Nasupeně na Olivera hleděla a pak se otočila na podpatku. "Já jsem trenérka stadionu. A je mi jedno, že ho nemůžu mít. Jsem silnější než vy dva dohromady. Nestojíte mi za řeč," vyštěkla a nasupeně se vydala směrem k vzducholodi.
"Díky, Olivere," uslyšel Oliver ze své hrudi. Teprve teď si uvědomil, že Rose pořád objímá a divil se, že ještě nedostal pěstí. Místo toho si vysloužil od Rose vděčný pohled.
"To by udělal každý. Věř mi. Ale smím se ptát...," načal, ale nedokončil, protože vzducholoď zrovna odlétala. Málem by mu uletěla kšiltovka.
Jakmile vítr ustál, pokračoval. "Proč - Proč jsi nechtěla být trenérkou stadionu? Vždyť je to vážně fajn práce." Rose ho odstrčila, ale jemně. Vydala se hlouběji do lesa, protože se začalo stmívat.
"Povím ti to hned jak založíme oheň. Mám už hlad," řekla s kamenným výrazem ve tváři a vydala se směrem do lesa. Oliver zavrtěl hlavou a dal ruce v bok.
"Pfft... stará dobrá kámoška je zpět," řekl si sám pro sebe a popadl svůj batoh. "Hej, čekej na mě!"

"Tohle dříví by mělo už stačit," řekla do ticha Rose a složila na zem dříví na oheň. Pokusila se ho udělat, ale marně. "Vyšla jsem ze cviku," zamručela a otřela si pot do rukávu. Oliver od ní přebral nástroje. Byla už skoro úplná tma. "Proč sis nepožádala? Já to umím celkem dobře," usmíval se, ale nebylo to v té tmě moc vidět. "Tak se ukaž," vyzvala ho Rose a i když to Olver neviděl, přísahal by, že má napínavý výraz ve tváři. Oliver dvakrát třískl o sebe kameny a ty zajiskřily. Udělal si napínavou chvilku ničeho a pak to zopakoval, čímž rozdělal oheň. "Výzva přijata," zasmál se. Rose jen uznale kývla. "Dobrá práce, Williamsi," uznala. Oliver si hrdě poklepal na hruď. "No jo, já jsem už hold dokonalý," řekl a Rose se rozesmála. Poprvé ji uviděl smát se od srdce a to ho potěšilo. Ten smích se mu líbil. "Hele, až tak moc jsem toho neřekla."
"Přeju si být úplně perfektní," zasnil se Oliver, samozřejmě to myslel vtipem.
"Williamsi, přej si něco více... realistickýho. Třeba jednorožce. Nebo duhového poníka," rozesmála se Rose. Oliver by se smál dál, kdyby si nevzpomněl, že mu Rose dluží vysvětlení. Nechtěl jí kazit tak dobrou náladu, ale ozval se.
"Hm, Rose?"
"Hm?"
"Ještě... jsi mi nepověděla o tom -"
Rosenin úsměv rázem zmizel. Podívala se do ohně. "Nevím, jestli ti to mám říkat. Možná bys utekl a já bych přišla o dobrého vězně - kamaráda." Oliver si k ní ještě víc přisedl. "To je v pohodě. Zachránila jsi mi kejhák. Teď si tě vyslechnu a tobě bude lépe. Přísahám na... přísahám v duhového poníka, že neuteču."
Rose se prudce nadechla. "Fajn. Tak jo..." Její oči se stále dívaly do ohně a když do nich Oliver pohlédl, spatřil pouze tancující plameny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 River Hope River Hope | 23. července 2015 v 8:34 | Reagovat

Děj se vyvíjí zajímavým směrem. Jen tak dále, Enwy-chan :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama