Srdečně zdravím!
Na našem webu najdete všelijaké originální příběhy, kterých je zatím málo, ale postupně budou přibývat. Doufáme, že se Vám to bude líbit.

Červenec 2015

1# Nový neznámý | My Hero

23. července 2015 v 18:50 | Mia Azura |  My Hero
"Ehm... no, když spojíte dva atomy O2... táák..," drkotala Phoebe a očima němě prosila svou kamarádku Chloe, aby jí poradila. "Ano Phoebe, tak?" ozvala se netrpělivě paní učitelka a prsty bušila o stůl, což Phoebe hrálo na nervy. "Tak... atomy O2..." Z poslední lavice se ozval šepot a Phoebe za to byla vděčná. Zaprvé to naštvalo učitelku, která po žácích hodila křídou. A zadruhé se jednalo o odpověď. "Honem, McShadeová! Nemáme na to celou hodinu!" křikla učitelka znovu, tentokrát o něco rozzlobeněji. Phoebe už díky spolužákům věděla odpověď. "Když spojíte atomy O2, vznikne atom zvaný O3, což je ozón. Tento děj probíhá například při..." Zase se ozval šepot, který už učitelka nezaznamenala. "Například při bouřce," dokončila a věnovala všem přítomným zářivý děkovný úsměv, který obsahoval také špetku geniality. Učitelka si ji nedůvěřivě změřila pohledem, ale když nic nevykoukala, otočila se k žákům a pak ke svému notesu, do kterého napsala za Phoebenino jméno neúhlednou trojku. "Fyzika a chemie hrozná, McShadeová! Učíte se vůbec?" vyjekla. Phoebe jí věnovala neutrální úsměv. "Jistě, slečno. Učím," odpověděla. Byla to pravda, ovšem! Učila se každý den přesně pět minut fyziku a tři miniaturní řádky chemie. Učitelka ji poslala zpátky do lavice a vyvolala dalšího žáka. Phoebe si sedla zpátky a plácla si s Chloe při šepotu "Yees!"

Hodina uběhla rychleji, než když ji zkoušeli a hned jakmile zazvonilo, celá třída vylétla ven s nadzvukovou rychlostí. Tak to prostě ve škole chodilo. Začala se hrát vybíjená s jídlem v šatně nebo se začali dávat lekce v make-upování. U jaké skupiny byla Phoebe? "Hej! Dolů!" křikla Phoebe a jeden z jejích kamarádů se sehnul k zemi. Phoebe svačinou hodila a tím trefila jednoho kluka z jiné třídy. Dostal máslem do obličeje, ale stejně střelil svou svačinou po Phoebe jako odplatu. V nejlepším ale zazvonilo. "Kruci! Zrovna jsem chtěl hodit koláč po té holce!" ozvalo se. Phoebe se ale jen pobaveně ušklíbla a odběhla zpátky do třídy. "Co máme za hodinu?" padla otázka, která se kladla před každou hodinou. "Dějepis!" odpověděl někdo z první lavice a celá třída si povzdechla s hlasitým "Nee!" Než si stačili uvědomit, už ve dveřích stál učitel. "Sednout třído!" zvolal a šel se posadit na učitelskou židli. "Ale pane učiteli, vždyť on nikdo nestojí," řekl někdo z poslední lavice a třída se začala potichu smát. Učitel si zachoval chladnou hlavu. "Já se také na nic neptal." Vypadalo to na další nudnou hodinu dějepisu, když v tom...
Do třídy vešel ředitel školy. Celá třída byla donucena se postavit. Vypadal jako vždy - velmi vážný postoj a výraz, který říkal: "Udělej něco špatného a hned tě uškrtím." Nejdřív si Phoebe myslela, že přišel kvůli té vybíjené s jídlem, ale to přece dělali každý den a nikdy si nestěžoval. Ale když uhnul a do třídy vešel ten kluk, zjistila, že to asi kvůli jídlu nebude. "Vedu nového žáka. Tady Zack Rodrickgez." "Rodriguez," opravil ředitele Zack, zjevně to dělal velmi často. Ředitel jen mávl rukou. "To máš jedno! Zkrátka... chovejte se k němu hezky. Dřív než se sem přihlásil chodil na Vojenskou střední školu," řekl a tím ukončil řeč. Poslal Zacka do na prázdné místo v poslední lavici a odešel. Učitel dějepisu pokračoval ve výkladu látky, ale už se nikdo nedokázal soustředit. Holky v přední lavici se stále otáčely a dívaly se na nového příchozího. Všechny holky kromě Phoebe, samozřejmě. Kluci obdivovali jeho sportovní postavu a už snad ani nemělo cenu, aby učitel pokračoval.
Phoebe zasáhl do hlavy papírek. Nejdřív si myslela, že je zase pod palbou, ale ten nový kluk jí naznačil, aby papírek otevřela a přečetla si vzkaz. Všechny holky ji podezíravě sledovaly, když otevírala papírek a četla vzkaz. Po konci školy na mě čekej v šatně. Zack. Phoebe mu věnovala nechápavý výraz. Zároveň byla také naštvaná. Co si to dovoluje? Ani ho neznala a to čekal, že na něj bude čekat v šatně? Phoebe si papírek zmuchlala a strčila do kapsy u džíns. Odpovědět nehodlala.

Když skončila škola, hodlala jít rovnou domů. Nehodlala na Zacka čekat, protože... no, nevěřila mu. Na pohled sice vypadal hezky, to ano. Ale Phoebe mu na to nenalítla. Když vyšla ven, zamířila si to směrem k lesní cestě. Šla domů. Ohlédla se a viděla Zacka, jak se na něj lepí všechny holky v okolí. Odfrkla si a otočila se, odhodlaná jít a neohlížet se. Když ale z dálky slyšela, jak se jim snaží Zack uniknout, otočila se a zamířila si to k davu.
"Jak se jmenuješ?"
"Kde máš dům?"
"Dáš mi tvé telefonní číslo?"
"Jsi naprosto dokonalý!!" Takové věty byly slyšet už zdaleka. Uviděla chumel holek a uprostřed toho všeho zoufalý Zack. Phoebe věděla, že se do davu neprorve a tak zkusila jinou techniku. "Ticho!" křikla a celý dav rázem utichl. Všichni na ni zírali jako na blázna a tu situaci využila. Došla až k Zackovi a začala ho tahat ven. "Jdeme domů, kámo," řekla co nejvíce nahlas, aby to slyšela i ta holka nejvíce vzadu. Všechny holky na ni zírali. "Vy... se znáte?" ozvala se první a nepřátelsky si Phoebe měřila pohledem. Phoebe chtěla říct ano, ale Zack se toho ujal. "Ano. Ta holka..." Otočil se k Phoebe. "Jak se jmenuješ?" zeptal se co nejtišeji mohl. "Phoebe," odpověděla rázem na to, stejně potichu. Zack se otočil k davu a začal hlásit. "Tady Phoebe je moje sestra. A teď jdeme domů." Jeho slova zapůsobila jako kouzlo a holky se začaly vzdalovat. Skoro každá měla na tváři nechápavý výraz. Když už byly všechny z dohledu Phoebe ho praštila silně ho paže. Zjevně to nebolelo - vždyť byl z Vojenské střední -, ale uskočil. "Co je?" vyjekl. Phoebe mu věnovala nepřátelský pohled. "Idiote!" vyjela na něj a otočila se, konečně mířící domů. "Udělal jsem ti něco?" zvolal. Phoebe se rozzuřeně otočila. "Právě jsi mi udělal další problém. Mám jich už dost!" Zack ji doběhl. Byl o hlavu vyšší. Jeho černé vlasy byly neupravené. Bylo vidět, že nepoužívá tužidlo jako ostatní kluci z její třídy. "Jaký problém?" zeptal se šeptem. Phoebe se na něj nasupeně dívala. "Nejsem tvá sestra, vyhořelý mozečku," zavrčela. Zack se pousmál. "A to je ten problém?" zeptal se. Phoebe byla překvapená tím, jak s ní mluví. Nikdo dřív nedokázal prokecat její narážkové stěry. On to ale dokázal. "Dej si pozor, s kým mluvíš," zavrčela znovu. On se ale jen pobaveně usmál a klidně odpověděl. "Se svou nevinnou mladší sestrou rozhodně nemluvím." Phoebe se otočila a stále rozzuřeně se dala do kroku. On ale šel po jejím boku.
"Ty máš asi vysoké postavení ve třídě, co? Jak jsi okřikla ty slečny tam před školou, to nebylo jen tak," řekl, jako kdyby byli už roky dobrými kamarády. "Dejme tomu, že nejsem jako ostatní slečny, jak říkáš. Odteď jsem sestra neznámého sukničkáře, který přišel z Vojenské polepšovny," řekla stále nasupeně. Zack se zasmál, ale to jen Phoebe ještě víc naštvalo. "Co je tu k smíchu?!" vyjela a zrychlila, ale Zack šel pořad vedle ní. Neodpovídal, ale na tváři mu visel pobavený výraz. "Takže... Zack McShade... to nezní vůbec špatně," zauvažoval. Phoebe si odfrkla a šla stále dál. Ale pak se zarazila. "Jak znáš moje jméno?" zeptala se. Ze Zackovýho výrazu se nic moc nedalo vyčíst, ale jen pokrčil rameny. "Řekla jsi to," odpověděl.
"Ne, já ti řekla jenom jméno. Neřekla jsem ti přímení."
"Jsem jasnovidec?"
"Ale ne, vážně! Jak znáš moje přímení?!" vyjekla a zastavila se. Zack si ji začal obcházet. "Máš to napsané na sešitu?" odpověděl. Phoebe ho praštila do paže a dala se do běhu. "Úchyle!" křikla. Když už běžela nějakou dobu, ohlédla se a zjistila, že ji Zack nechal být. Zpomalila do kroku a došla ke svému domu, kde otevřela dveře a vešla dovnitř.

A druhý den...
"Ahoj Phoebe!" uslyšela, když si zrovna dávala kožený kabát do skřínky. Ohlédla se. "Dobré ráno, Chloe," pozdravila a skřínku zavřela. Začala se hrabat v tašce, aby našla učebnice. Chloe mezitím došla až k ní. "Co hledáš?" zeptala se. Phoebe stále hrabala a pak konečně vytáhla mobil. "Tohle," řekla a strčila si ho do kapsy u džíns. Společně se vydali ke schodům a mířili do třídy.
"Taky se ti zdá ten nový hrozně sexy," zasnila se Chloe, div se jí kolem hlavy nevytvořila srdíčka jako v seriálech. Phoebe protočila oči v sloup. "Je to zase jen sukničkář. Jako každý jiný z našeho ročníku," odfrkla si Phoebe. Chloe ale snila dál. "Jasně, je to sukničkář. Ale je to sexy sukničkář," řekla na jeho obranu.
"Mně je to jedno, ať je to třeba císař říše Římské nebo anglický šlechtic. Je to stále a pouze student téhle školy a to ho činí... no, tím co je," pokrčila Phoebe rameny a vydala se do třídy.

"Hej, koukejte na tu fotku. Ta je vážně... rozkošná?" uslyšela ze třídy. Vešla dovnitř a posadila se na své místo. Chloe zůstala na chodbě, protože si potřebovala něco vyřídit. "Ne, ale ta fotka je vážně sexy!" pokračovala konverzace. Phoebe jen zavrtěla hlavou a zakousla se do snídaně. "Myslíte, že to dělal Photoshop?"
"Ne, tohle není Photoshop! Koukni na to! Vidíš?"
Do třídy vešel Zack a v první řadě k němu šel dav holek, které odehnalo zvonění. V druhé řadě k němu přiběhl Kevin a Mikel - další sukničkáři, které si už Phoebe dávno zaznamenala do seznamu sukničkářů. Kevin držel v ruce mobil a Mikel měl podivný perverzácký úsměv na rtech.
"Čau, kámo! Koukni, tohle musíš vidět," řekl Kevin a ukázal Zackovi fotku. "Tak, co na to říkáš? Poslala nám to Miyu. Šmírovala," pokračoval Mikel. Zack se zarazil a pak mávl rukou. Jeho tvář nabrala barvu růží. "Hm, do toho mi nic není, kluci," odbyl je a šel dál k poslední lavici, kde si sedl. Když na něj Phoebe vrhla pohledem, pousmál se a pusou naznačil Dobré ráno, Phoebe. Prudce se otočila, aby projevila nezájem, ale on se k ní vydal a opřel se boky o její stůl. "Dobré ráno, Phoebe," zopakoval. Phoebe se odsunula. "Hmm...," vydala ze sebe. Bez ohledu na její nepřítomnost Zack pokračoval.
"To je tvoje fotka v plavkách," řekl. Phoebe na něj uvrhla nechápavý i nenávistný pohled. "Co?!"
"Kevin a Mikel mají tvou fotku v plavkách," upřesnil. Phoebe se rozzuřila. "Co to tu meleš?!"
V tu chvilku všem ze třídy zapípal mobil. Všichni vytáhli své telefony a v tu ránu začal příšerný výtlem. "Co to -"
"To jsi ty, Phoebe?" divila se Chloe, která se nesmála. Zack se také nesmál, jen měl takový zachmuřený výraz. Phoebe taktéž otevřela mobil a pak už nastal horror. "Ne, to si snad děláte srandu. To nemůže být -" Obličej schovala do rukou. "... pravda," dořekla to, jak nejtišeji mohla. Pak se rozeběhla na chodbu a mířila ke dveřím na... střešní parkoviště? Nevěděla jistě, ale hnala se tam.
"Hej, Phoebe! Čekej na mě!" uslyšela za sebou něčí hlas, ale tím se moc nezaobírala. Schody skákala po dvou, někdy po třech. Prudce otevřela dveře a uviděla širé nebe. Bylo jasně modré a sem tam byl mráček. Zamířila si to už pomalejším krokem k zábradlí. Užívala si vítr fičící ve vlasech a pohled dolů na domy a město.

4# Šampioni | Revenge

22. července 2015 v 11:30 | Enwy |  Revenge
Rose se rozběhla směrem k létající věci, která právě přistávala. Hnala by se dál, kdyby ji Oliver včas nezastavil. Byla by ji vcucla jedna z turbín. Oliver ji chytil za ruku, až málem povyskočila. Chvilku na něho zírala jako na strašáka a pak jeho ruku prudce a splašeně ze sebe setřásla. "Nejsem dítě. Umím se o sebe postarat," zavrčela a čekala, až vzducholoď přistane.
Vstup do vzducholodi se konečně otevřel a v nich se objevila mladá dívka v sukni a v krátkých červených vlasech. Na tváři měla povědomý vražedný výraz. Ale Oliver si v tu ránu pomyslel: "Páni, ta je ale sexy!" Hned ale zachytil Rosenin výraz a nadšení ho přešlo.
"Hleďme se! To jsme se dlouho neviděli!" zvolala ta dívka a vyšla ven ze vzducholodě. Měla velmi ladnou a elegantní chůzi. Člověk by si pomyslel, že se rovnou vznáší.
"Dost dlouho, abych stihla zesílit a nakopat ti ten tvůj -" Včas umlčela pusu a místo toho jen dost nepěkně zavrčela. Ta dívka se ale jen pousmála, jako kdyby jí to pobavilo a přešla k Oliverovi. Ta záře v očích mu byla sakra povědomá, ale nevěděl, kde ji viděl. "A to je kdo, Rose? Tvůj přítel? To sis našla toho pravého pro sebe," zasmála se a Oliverovi v žilách tuhla krev.
"Olivera nech být!" vyštěkla a Oliver se začal divit, odkdy ho brání. Vždycky si šli spíše víc po krku. "On - Tobě do toho nic není. Ale Olivera z toho vynech," dodala rychle. Ta dívka se mírně pousmála a ještě jednou vrhla pohled na Olivera. Ten lesk v očích... Oliver už to jednou viděl, jen nevěděl kde. "Pojď dovnitř," pobídla dívka Rose a chytila ji za ruku. Rose ji však setřásla. "Ani náhodou, Angel," řekla. Druhá dívka se s falešným zklamáním zastavila. "Oh, vážně? To si pořád nemohla zapomenout na tu věc s -"
"Neříkej tu jeho jméno!" zavrčela Rose skoro výhrůžně. Angel se znovu pobaveně pousmála. Oliver vůbec nic nechápal. "Sakra, lidi! Povíte mi někdo, co se tu děje?" ozval se a postavil se před Rose v obraném gestu.
"Ty to ještě nevíš, že ne?" Oliver zavrtěl prudce hlavou. "Tady Rose je dcera Elesy," začala Angel vyprávět. "Elesy, trenérky z Nimbasy. Nechtěla ale převzít stadion a tak se vydala svou cestou. A jak skončila? Podívej se sám!" pobídla Olivera Angel a ukázala za jeho rameno. Oliver se ohlédl a tak uviděl Rose s tváří v dlaních. Otočil se zpátky k Angel.
"Ale ty jsi taky dcera trenérky," bránil Rose. Angel na něj s překvapeným výrazem hleděla. "Jak - Jak to víš?"
"Jsi dcera Skyly, viď, Angel?" dodal Oliver a zvedl Rose, která se málem krčila na zemi.
"Jsem! Ale já jsem na svou matku pyšná! A také jsem od ní převzala stadion!" vyjekla Angel.
"Ne, ty jsi stadion chtěla převzít. Ale Skyla ti ho nenabídla. Je to tak? Žárlíš, že Rose měla šanci být trenérkou stadionu a ty ne. A proto si ji dobíráš."
Angel přímo zuřila. Nasupeně na Olivera hleděla a pak se otočila na podpatku. "Já jsem trenérka stadionu. A je mi jedno, že ho nemůžu mít. Jsem silnější než vy dva dohromady. Nestojíte mi za řeč," vyštěkla a nasupeně se vydala směrem k vzducholodi.
"Díky, Olivere," uslyšel Oliver ze své hrudi. Teprve teď si uvědomil, že Rose pořád objímá a divil se, že ještě nedostal pěstí. Místo toho si vysloužil od Rose vděčný pohled.
"To by udělal každý. Věř mi. Ale smím se ptát...," načal, ale nedokončil, protože vzducholoď zrovna odlétala. Málem by mu uletěla kšiltovka.
Jakmile vítr ustál, pokračoval. "Proč - Proč jsi nechtěla být trenérkou stadionu? Vždyť je to vážně fajn práce." Rose ho odstrčila, ale jemně. Vydala se hlouběji do lesa, protože se začalo stmívat.
"Povím ti to hned jak založíme oheň. Mám už hlad," řekla s kamenným výrazem ve tváři a vydala se směrem do lesa. Oliver zavrtěl hlavou a dal ruce v bok.
"Pfft... stará dobrá kámoška je zpět," řekl si sám pro sebe a popadl svůj batoh. "Hej, čekej na mě!"

"Tohle dříví by mělo už stačit," řekla do ticha Rose a složila na zem dříví na oheň. Pokusila se ho udělat, ale marně. "Vyšla jsem ze cviku," zamručela a otřela si pot do rukávu. Oliver od ní přebral nástroje. Byla už skoro úplná tma. "Proč sis nepožádala? Já to umím celkem dobře," usmíval se, ale nebylo to v té tmě moc vidět. "Tak se ukaž," vyzvala ho Rose a i když to Olver neviděl, přísahal by, že má napínavý výraz ve tváři. Oliver dvakrát třískl o sebe kameny a ty zajiskřily. Udělal si napínavou chvilku ničeho a pak to zopakoval, čímž rozdělal oheň. "Výzva přijata," zasmál se. Rose jen uznale kývla. "Dobrá práce, Williamsi," uznala. Oliver si hrdě poklepal na hruď. "No jo, já jsem už hold dokonalý," řekl a Rose se rozesmála. Poprvé ji uviděl smát se od srdce a to ho potěšilo. Ten smích se mu líbil. "Hele, až tak moc jsem toho neřekla."
"Přeju si být úplně perfektní," zasnil se Oliver, samozřejmě to myslel vtipem.
"Williamsi, přej si něco více... realistickýho. Třeba jednorožce. Nebo duhového poníka," rozesmála se Rose. Oliver by se smál dál, kdyby si nevzpomněl, že mu Rose dluží vysvětlení. Nechtěl jí kazit tak dobrou náladu, ale ozval se.
"Hm, Rose?"
"Hm?"
"Ještě... jsi mi nepověděla o tom -"
Rosenin úsměv rázem zmizel. Podívala se do ohně. "Nevím, jestli ti to mám říkat. Možná bys utekl a já bych přišla o dobrého vězně - kamaráda." Oliver si k ní ještě víc přisedl. "To je v pohodě. Zachránila jsi mi kejhák. Teď si tě vyslechnu a tobě bude lépe. Přísahám na... přísahám v duhového poníka, že neuteču."
Rose se prudce nadechla. "Fajn. Tak jo..." Její oči se stále dívaly do ohně a když do nich Oliver pohlédl, spatřil pouze tancující plameny.