Srdečně zdravím!
Na našem webu najdete všelijaké originální příběhy, kterých je zatím málo, ale postupně budou přibývat. Doufáme, že se Vám to bude líbit.

2# Jak nečekané! | Revenge

7. května 2015 v 19:47 | Enwy |  Revenge

"Jen osudová chyba, kterou jste udělali vy, nebo někdo Vás blízký, Vás může změnit. Ale ne vždy k lepšímu." - Leonardo da Vinci
Rose přeskočila ladně padlý kmen stromu a zamířila si to rovnou k břehu řeky. Její Pikachu udělal totéž a rozeběhl se napřed. Ležel tam nějaký kluk jejího věku se sportovně založenou postavou. Nehýbal se. Pikachu před ním zastavil a ohlédl se za Rose, která stála opodál a zírala na něj. "Je to on?" zašeptala. Pikachu naklonil hlavu na jednu stranu, jako když přemýšlel a pak zakroutil hlavou. Rose se malinko přikrčila a zamířila si to rovnou čarou k tomu klukovi. Měl modré vlasy, které měl morké a přilepené k obličeji, zjevně ho právě řeka vyplavila. Rose přišla k němu a jemně do něj šťouchla. "Nic," řekla a otočila se na Pikachua, který pokrčil rameny. Šťouchla do něj znovu, tentokrát silněji a do hrudi. Kluk se náhle silně rozkašlal a otevřel oči. Rose ucouvla a Pikachu se připravil do bojové pozice. Kluk se ale jen zvedl do sedu a rozhlížel se kolem sebe. "Kde to-?"
"Kdo jsi?" zvolala hned Rose a zaujala vážný postoj. Už z dálky jakoby říkala: "Já tu velím, ty jen odpovídáš." Ten kluk se ještě chvilku rozhlížel kolem a pak mu zrak padl na Roseninýho Pikachua. "Ten je tvůj?" zeptal se místo odpovědi.
"Nejdřív odpověz na moji otázku. Kdo jsi?"
"Oliver, jsem Oliver Williams."
"Hm, a co tu hledáš?"
Oliver se zvedl a oprášil se. Jeho oblečení bylo otrhané, jako kdyby v tom chodil už dobrých pár týdnů. "A teď ty?" ozval se a měřil si ji pohledem. Rose se zaměřila na jeho maličkost a zapomněla přitom na Pikachua. "Chceš vědět, jestli je ten Pikachu můj... nebo co jsem zač?" ujišťovala se. Její Pikachu udělal k Oliverovi pár kroků a začal ho zkoumat. Oliverovi to nevadilo, poněvadž teď čekal na Roseninu reakci. Dívka udělala pár opatrných kroků. "Ty-Ty se mě bojíš?" Rose zastavila svůj pohyb. "N-Ne! Vůbec ne," ohradila se a dala ruce v bok. Pikachu se jí vrátil a tvářil se dost spokojeně. "Tak proč-"
"Ano, ten Pikachu je můj."
"C-Co? J-Jo. Ok. A ty jsi?"
"Rose," řekla a natáhla se po Pikachuovi, který ji ale utekl. Zamířil si to rovnou do houští. "Hej!" křikla a roeběhla se za Pikachuem. Ani se za Oliverem neohlédla. Zmizela v křoví.

"Co to děláš?" obořila se do Pikachua, jakmile zastavil. Pikachu na ni hleděl naštvaně i nechápavě. "Vždyť... vždyť byl zraněný," pokračovala. Pikachu na ni jen hleděl. Rose padla vedle něho na kolena. "Já vím, ale to nebyl on. Ten... Ten co-" Selhal ji hlas. Do očí se jí řinuly slzy. Pikachu ji váhavě poplácal po zádech. "Pikachu," řekl. Rose vzhlédla. "Myslíš?" Pikachu přikývl. Rose se zvedla, když za sebou uslyšela kroky. Otočila se. Ten modrovlásý kluk šel celou tu cestu za ní!
"Jsi v pořádku?" zeptal se. Rose přikývla. "Jsem v pohodě. Nikdy mi nebylo lépe. Proč mě sleduješ?" nasadila tvrdý pohled. Oliver dal ruce v bok a zamířil si to rovnou čarou k ní. Vlasy mu už uschly, takže teď poletovaly na všechny strany vlivem větru. "Kdo tě šmíruje? Já ne!" ušklíbl se. Rose našpulila rty. "Nikdo, jen jeden dost drzý kluk," označila ho. Oliver založil ruce na hrudi a kysele se zašklebil. "Ha ha! Ohromně vtipný! Tak já jdu," řekl a chystal se k odchodu. Rose se postavila a doběhla ho. Zaterasila mu cestu. "No tak pr! Něco mi dlužíš!" Oliver se pousmál. "Jo a za tamto ti díky. Ale já bych se časem probral," odvětil a obešel ji. Rose se teď už opravdu naštvala. "Pikachu, bleskový útok!" zvolala a Pikachu jí projednou poslechl. Vyskočil do vzduchu a vypustil žlutý proud elektřiny, který Olivera trefil. "Hejjjj!" vyjekl, ale proud elektřiny nebyl silný. Jen ho měl zastavit. "Našla jsem tě a dá se říct, že jsem ti zachránila život, takže máš povinnost jít se mnou a odčinit mi to. Zákony hold platí," zvedla ukázováček do vzduchu a dělala důležitou. Oliver se ušklíbl. "Takže jsem tvůj zajatec?" Rose rázně přikývla. "Dobře. Odteď jsem tvůj zajatec." Dívka vykulila oči a pak se podívala na Pikachua který pokrčel rameny. Pak se vrátila k Oliverovi. "Ty... ty se nebráníš?" Oliver prudce zakroutil hlavou a rukama naznačil, jestli nemá nějaká pouta, aby nezdrhl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 7. května 2015 v 20:06 | Reagovat

Páni, v psaní jsi fakt dobrá, rozhodně máš talent! :-D. Určitě musíš mít jedničky ze slohů :D. Já jsem na Pokemony koukala, když jsem byla malá a vždycky ráno jsem si kvůli nim přivstala - je s podivem, že se tak starý seriál stále drží ;-) :-D.

2 Niky Niky | 7. května 2015 v 20:29 | Reagovat

Moc krásně psané, člověk to může prožívat s postavami.

3 new-generation new-generation | E-mail | Web | 9. května 2015 v 21:40 | Reagovat

[1]: Děkuji mockrát :-) Ze slohů sice jedničky nemám, ale i tak moc děkuji. Já se na ně koukám doteď, ale musím uznat, že jsou ty starší seriály o mnohem lepší. Také jsem kvůli nim vstávala a když jsem je nestihla, tak jsem ještě do večera truchlila :-D

[2]: Děkuji :-)
~Enwy Rubian

4 maya maya | Web | 21. června 2015 v 20:37 | Reagovat

Páni, konečně nějaká kvalitní povídka na pokémony :3 těším se na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama