Srdečně zdravím!
Na našem webu najdete všelijaké originální příběhy, kterých je zatím málo, ale postupně budou přibývat. Doufáme, že se Vám to bude líbit.

6# Tajemství | Cross Akademy

14. března 2015 v 18:30 | Mia Azura |  Cross Akademy
Ohayo! Je tu další episoda z Cross Akademy!

***
"Aino, ty budeš mít pokoj tady." Ukázala Hikari na pokoj, který byl na začátku chodby. Aina otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Bylo to tam velmi útulné a kupodivu tam bylo všechno, co měla ráda či by mohla potřebovat. Černovláska se podívala na Kazumi. "Neboj, budu v pokoji naproti, kdyby jsi mě hledala." ušklíbla se a i Hikari i Kazumi se odebrali do svých pokojů. Aina taky vešla do nového pokoje. Zavřela za sebou dveře a zamkla je. Pořádně se nadechla. Celý pokoj voněl vůní růží a to měla ráda. Zdi měli barvu slabé modré barvy, inu... byla to světlá barva Lapis Lazuli. Postel nebyla ani velká a ani malá, což bylo dobré. Na zdi viseli obrazy květin a bylo tam místo, kde mohla pověsit svojí zbraň. Aina jí však nevyužila a místo toho zastrčila pouzdo s kuší pod postel. Začala si vybalovat. Skoro všechno její prádlo mělo barvu bílé až šedé. Opatrně je dávala do bambusových polic. Když už byla se vším hotová, začala se nudit. Bylo tu dost prostoru, takže by mohla klidně trénovat v pokoji. Okna byla velká a bylo z nich krásně vidět do údolí a na cvičební halu, která byla součástí chrámu. Sundala si boty a lehla si na postel. Byla měkká, přesně tak, jak to měla Aina ráda. Teprve až teď si všimla, že naproti její posteli na zdi trůnil velký šupinatý plaz - drak. Byl celý safírově modrý a krásně se hodil ke zdi. Jeho pohled byl ale zastrašující. Cenil na Ainu svoje tesáky a vypadal jako živý. Aina měla pocit, že když se k drakovy přiblíží, sežere jí zaživa. Přestala si ho všímat a místo toho otevřela okno. Vzhledem k tomu, že byla postava nižšího vzrůstu, musela si stoupnout na špičky, aby viděla do údolí. I přesto, že byl začátek září byli stromy dole zázračně zelené jako na jaře. Ten krásný pocit si užívala a pak asi z únavy usnula...

Když se probudila, byla noc. Zvedla svojí hlavu z parapetu a zjistila, že se krajina pokryla měsíčním světlem. Bylo vidět jako ve dne. Dostala chuť jít všechno kolem prozkoumat. Opatrně došla ke dveřím a odemkla je. Nakoukla do chodby. Když se ujistila, že tu nikdo není, vyplížila se z pokoje a zamířila si to po paměti rovnou ven. Možná by se v chrámu ztratila, kdyby nepoznala Arénu smrti. Podle ní už snadno nalezla východ. Tiše se proplížila ven. V měsíčním světle vypadala zahrada chrámu o trochu jinak. Našla si lavičku pod broskvoní a sedla si na ní. Dala nohu přes nohu a ruce za hlavu. Tohle místo si oblíbila a ani nevěděla proč. Bylo slyšet jen tiché šumění listů broskvoně. Aina zavřela oči, ne proto, že byla ospalá, ale chtěla si ten zvuk užít. Měšíční svit jí svítil do tváře a vytvářel pod víčkami podivné siluety a barevné čmouhy.

"Nemůžeš spát?" ozvalo se najednou. Prudce vystřelila z lavičky a rozhlédla se kolem. "Kdo-" Odpověď se jí dostala brzy. Na lavičce seděl Shiki ve svém bílém obleku. "Ale kde...," nechápala. Shiki se pousmál. Aina měla pocit, jako kdyby tam nebyl a pak se náhle objevil. Jako kdyby jí celou tu dobu pozoroval a byl neviditelným. "Neboj, já tě nepokoušu," zavtipkoval s tónem, který již Aina znala a pobídl jí, aby si sedla na lavičku vedle něho. Aina sebou cukla. "Já-Já se tě nebojím. Jen jsi mě vylekal," usmála se a posadila se vedle něho, přesně tak, jak seděla předtím, než přišel... nebo se spíše objevil. "Nemůžeš spát?" Zeptal se jí na onu otázku znova. Aina se na něj dívala a potom prudce zavrtěla hlavou. "Ne, právě jsem vstala. Asi jsem odpoledne nevědomky usnula," ušklíbla se. Shiki se usmál. Až teď si ho Aina měla šanci pořádně prohlédnout. Stříbrné vlasy měl rozcuchané a vlály mu v nočním větru. Levandulové oči jako kdyby mu v noci ještě více zářili. I když měl bílý oblek, byli jasně vidět jeho vyrýsované svaly. Jako kdyby Shiki vycítil Ainin pohled. Otočil se k ní a začal se na ní dívat taky, načež se začala Aina proti své vůli červenat. "Madam, dovolte mi ze zeptat, zda se vám líbí zde v chrámu?" řekl po chvilce ticha. Stále měl pohled upřený na Ainu. "Zaprvé: Neříkej mi madam a chovej se naprosto normálně, jsme přece přátelé. A zadruhé: Ano, líbí se mi tu," odpověděla mu Aina a když vyslovila slovo 'madam', lehce se pousmála. Jsou přece kamarádi, tak se Shiki k ní nemusí chovat jako ke královně celého Japonska. "Promiň..." Měl co dělat, aby neřekl "Promiňte." Zasmála se. "Ty taky nemůžeš spát, že jseš tady?" Aina byla hodně zvědavá holka a tu pusu jen tak nezavře. Shiki otočil pohled na broskvoň. "Noc je moje herní pole. Nepotřebuji moc spánku a celá noc je moc dlouhá doba," řekl. Aina zívla, načež si rychle dala ruku před pusu. Oči se jí jako automaticky zavírali. "Já moc na noční život nejsem. Nevadí, když už půjdu?" Shiki se pousmál a zvedl se. Chtěl pomoct Aině na nohy, ale ta už se zvedla sama. "Víš, že je zakázáno chodit v noci ven z chrámu?" podotkl Shiki. Aina vyskočila. "C-co? Nikdo mi to neřekl." zamumlala. Shiki se zazubil. "Nikomu o tom neřekneme. Bude to takové naše tajemství." dodal. Aina kývla a rozhlédla se po zahradě. Určitě ji musel upravovat Daichi Cross, jeho práci by poznala všude. "Tak dobrou-" Když se otočila, Shiki už tam nebyl. "... noc."

Vrátila se zpátky do pokoje. Byla už dost unavená, i když se odpoledne pořádně vyspala. Zamkla opět dveře pokoje a svlékla se. Otevřela okno a vlezla do postele. Pořádně se zachumlala v dece. Bude to naše tajemství, pomyslela si. Poté začala usínat. Ještě si vzpomněla, že na ní zírá ten drak, ale protože už byla tak unavená, ani se neobtěžovala nad tím přemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama