Srdečně zdravím!
Na našem webu najdete všelijaké originální příběhy, kterých je zatím málo, ale postupně budou přibývat. Doufáme, že se Vám to bude líbit.

Březen 2015

6# Tajemství | Cross Akademy

14. března 2015 v 18:30 | Mia Azura |  Cross Akademy
Ohayo! Je tu další episoda z Cross Akademy!

***
"Aino, ty budeš mít pokoj tady." Ukázala Hikari na pokoj, který byl na začátku chodby. Aina otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Bylo to tam velmi útulné a kupodivu tam bylo všechno, co měla ráda či by mohla potřebovat. Černovláska se podívala na Kazumi. "Neboj, budu v pokoji naproti, kdyby jsi mě hledala." ušklíbla se a i Hikari i Kazumi se odebrali do svých pokojů. Aina taky vešla do nového pokoje. Zavřela za sebou dveře a zamkla je. Pořádně se nadechla. Celý pokoj voněl vůní růží a to měla ráda. Zdi měli barvu slabé modré barvy, inu... byla to světlá barva Lapis Lazuli. Postel nebyla ani velká a ani malá, což bylo dobré. Na zdi viseli obrazy květin a bylo tam místo, kde mohla pověsit svojí zbraň. Aina jí však nevyužila a místo toho zastrčila pouzdo s kuší pod postel. Začala si vybalovat. Skoro všechno její prádlo mělo barvu bílé až šedé. Opatrně je dávala do bambusových polic. Když už byla se vším hotová, začala se nudit. Bylo tu dost prostoru, takže by mohla klidně trénovat v pokoji. Okna byla velká a bylo z nich krásně vidět do údolí a na cvičební halu, která byla součástí chrámu. Sundala si boty a lehla si na postel. Byla měkká, přesně tak, jak to měla Aina ráda. Teprve až teď si všimla, že naproti její posteli na zdi trůnil velký šupinatý plaz - drak. Byl celý safírově modrý a krásně se hodil ke zdi. Jeho pohled byl ale zastrašující. Cenil na Ainu svoje tesáky a vypadal jako živý. Aina měla pocit, že když se k drakovy přiblíží, sežere jí zaživa. Přestala si ho všímat a místo toho otevřela okno. Vzhledem k tomu, že byla postava nižšího vzrůstu, musela si stoupnout na špičky, aby viděla do údolí. I přesto, že byl začátek září byli stromy dole zázračně zelené jako na jaře. Ten krásný pocit si užívala a pak asi z únavy usnula...

Když se probudila, byla noc. Zvedla svojí hlavu z parapetu a zjistila, že se krajina pokryla měsíčním světlem. Bylo vidět jako ve dne. Dostala chuť jít všechno kolem prozkoumat. Opatrně došla ke dveřím a odemkla je. Nakoukla do chodby. Když se ujistila, že tu nikdo není, vyplížila se z pokoje a zamířila si to po paměti rovnou ven. Možná by se v chrámu ztratila, kdyby nepoznala Arénu smrti. Podle ní už snadno nalezla východ. Tiše se proplížila ven. V měsíčním světle vypadala zahrada chrámu o trochu jinak. Našla si lavičku pod broskvoní a sedla si na ní. Dala nohu přes nohu a ruce za hlavu. Tohle místo si oblíbila a ani nevěděla proč. Bylo slyšet jen tiché šumění listů broskvoně. Aina zavřela oči, ne proto, že byla ospalá, ale chtěla si ten zvuk užít. Měšíční svit jí svítil do tváře a vytvářel pod víčkami podivné siluety a barevné čmouhy.

"Nemůžeš spát?" ozvalo se najednou. Prudce vystřelila z lavičky a rozhlédla se kolem. "Kdo-" Odpověď se jí dostala brzy. Na lavičce seděl Shiki ve svém bílém obleku. "Ale kde...," nechápala. Shiki se pousmál. Aina měla pocit, jako kdyby tam nebyl a pak se náhle objevil. Jako kdyby jí celou tu dobu pozoroval a byl neviditelným. "Neboj, já tě nepokoušu," zavtipkoval s tónem, který již Aina znala a pobídl jí, aby si sedla na lavičku vedle něho. Aina sebou cukla. "Já-Já se tě nebojím. Jen jsi mě vylekal," usmála se a posadila se vedle něho, přesně tak, jak seděla předtím, než přišel... nebo se spíše objevil. "Nemůžeš spát?" Zeptal se jí na onu otázku znova. Aina se na něj dívala a potom prudce zavrtěla hlavou. "Ne, právě jsem vstala. Asi jsem odpoledne nevědomky usnula," ušklíbla se. Shiki se usmál. Až teď si ho Aina měla šanci pořádně prohlédnout. Stříbrné vlasy měl rozcuchané a vlály mu v nočním větru. Levandulové oči jako kdyby mu v noci ještě více zářili. I když měl bílý oblek, byli jasně vidět jeho vyrýsované svaly. Jako kdyby Shiki vycítil Ainin pohled. Otočil se k ní a začal se na ní dívat taky, načež se začala Aina proti své vůli červenat. "Madam, dovolte mi ze zeptat, zda se vám líbí zde v chrámu?" řekl po chvilce ticha. Stále měl pohled upřený na Ainu. "Zaprvé: Neříkej mi madam a chovej se naprosto normálně, jsme přece přátelé. A zadruhé: Ano, líbí se mi tu," odpověděla mu Aina a když vyslovila slovo 'madam', lehce se pousmála. Jsou přece kamarádi, tak se Shiki k ní nemusí chovat jako ke královně celého Japonska. "Promiň..." Měl co dělat, aby neřekl "Promiňte." Zasmála se. "Ty taky nemůžeš spát, že jseš tady?" Aina byla hodně zvědavá holka a tu pusu jen tak nezavře. Shiki otočil pohled na broskvoň. "Noc je moje herní pole. Nepotřebuji moc spánku a celá noc je moc dlouhá doba," řekl. Aina zívla, načež si rychle dala ruku před pusu. Oči se jí jako automaticky zavírali. "Já moc na noční život nejsem. Nevadí, když už půjdu?" Shiki se pousmál a zvedl se. Chtěl pomoct Aině na nohy, ale ta už se zvedla sama. "Víš, že je zakázáno chodit v noci ven z chrámu?" podotkl Shiki. Aina vyskočila. "C-co? Nikdo mi to neřekl." zamumlala. Shiki se zazubil. "Nikomu o tom neřekneme. Bude to takové naše tajemství." dodal. Aina kývla a rozhlédla se po zahradě. Určitě ji musel upravovat Daichi Cross, jeho práci by poznala všude. "Tak dobrou-" Když se otočila, Shiki už tam nebyl. "... noc."

Vrátila se zpátky do pokoje. Byla už dost unavená, i když se odpoledne pořádně vyspala. Zamkla opět dveře pokoje a svlékla se. Otevřela okno a vlezla do postele. Pořádně se zachumlala v dece. Bude to naše tajemství, pomyslela si. Poté začala usínat. Ještě si vzpomněla, že na ní zírá ten drak, ale protože už byla tak unavená, ani se neobtěžovala nad tím přemýšlet.

5# Trochu jiné umění | Cross Akademy

8. března 2015 v 11:31 | Mia Azura |  Cross Akademy
(dneska mě nenapadá, jak začít s mou mluvou, takže jí s radostí přeskočíme :T)

***

Aina byla v takzvané 'Aréně smrti' včas. Už čekala na svého protivníka, který se objevil hned po jejím příchodu. "Připraveni?" uslyšela hlas Kazumi. "Já jsem vždy." přikývl onen kluk a pousmál se. Také kývla. Kazumi zápas zahájila. "Zápas začíná... teď!" Protivník vytasil meč zvaný katana a zamířil jej hroten směrem k Aině. "Sezami Kira, umění kudlanka." Rozmáchl se a sekl svou katanou. Ostře se vyhnula, jinak by jí to rozsekalo v poloviny. "Aina Shoone, umění neznámo." řekla Aina. Nevěděla, co jiného říct. Sezami se usmál. "Takže ty ještě neznáš svůj osud, jo?" Neměla na kecy čas. Rychle vytáhla svou kuši a toulec se šípy. Nestihla tam však šíp nasadit, jelikož se po ní znovu Sezami vrhl a pokusil se jí rozpůlit. Katana se zlověstně zaleskla na světle. Uskočila právě včas. Bleskově nasadila šíp, odjistila pojistku a zamířila. Sezami měl zavřené oči a katanu měl v ruce. Čekal, což bylo divné. Stiskla páku. Šíp letěl rovně, ale v tom se stala podivná věc. Sezami jen máchl svým mečem a na zem padl šíp, který byl přesně rozpůlen. Aina vystřelila znovu, ale stalo se totéž. "Ale jak-" Nechápala. Sezami se potichu zasmál. "Tajemství kudlanky." řekl a rozběhl se, míříc na ní mečem. "Aino, vyhni se!" uslyšela Ichira. Na poslední chvíly uhnula krokem vlevo a kopla Sezamiho do břicha. Ten se skácel k zemi. Ještě se však zvedl a zamířil meč Aině pod krk, ale ta už na něj mířila kuší. Bylo to takhle: Pokud Aina vystřelí ze své kuše, probodne jí Sezami mečem. A i naopak. Oba hned rychle sklopili zbraně. "Jsi dobrá," podotkl Sezame, i když to bylo spíše takové zavrčení nakonec. "To ty taky." usmála se. Sezame si sedl na bambusovou židli vedle Ichira a ještě jednoho kluka, který si Ainu měřil pohledem. Měl bílé až stříbrné vlasy a k nim se krásně hodili jeho průzračně levandulové oči. Vstal a došel až k Aině. "Gratuluji, Aino Shoone. Rád bych si s tebou teď dal i já zápas, je-li to možné." Mluvil pomalu, přesně jako gentleman. Ale zároveň mluvil i takovým tajemným hlasem. Aina přikývla. "Jistě."

"Druhý zápas, začíná... teď!" křikla znovu Kazumi. Onen protivník zůstal stát. "Dáma první," podotkl. Aina našpulila pusu. "Aina Shoone, umění neznámo." řekla. Tohle už říká podruhé v tomto dni. Vyzyvatel si nandal bílý šátek, který mu zakryl pusu a nos. Vytáhl dvě průzračně bílé - zjevně stříbrné - dýky. Pak si ještě přehodil kapucu. "Shiki Ryuzara a moje umění není důležité." Aina hned vytasila kuši se šípy, ale Shiki... no, prostě zmizel. Ostatní na tribuně ani nedutali, jen tiše sledovali souboj. Pak se objevil za ní. "Shiki bojové umění: Křížový sek." Vyskočil vysoko do vzduchu a sekl svými dýkami. Ty vytvořily břitvu ze světel a přesně byli ve tvaru X. Ainu to trefilo a síla útoku jí odrazila několik metrů daleko. Kuše jí vylétla z ruky a nyní ležela na druhé straně zápasiště. Obratně vyskočila na nohy a skočila po kuši. Úspěšně jí popadla a nasadila šíp. Shiki byl stále ve vzduchu. Aina po něm namířila a vystřelila. Šíp vyletěl z kuše a hledal si přímou cestu k Shikovy. Ten však zmizel a šíp se zabodl do stropu. Aina se nestihla otočit a už uslyšela: "Shiki bojové umění: Rendo." Aina se jen na vteřinu podívala Shikovy do levandulových očí a už zmizel. Objevil se za ní, ale Aina už nic nestihla - měla pod krkem jeden z Shikových dýk. Ani se neopovážila dýchat, protože měla pocit, že jí to rozseká. Shiki se však jen potichu pousmál a oddálil dýku od Aininýho krku. Ta padla na kolena a zalapala po dechu, jako kdyby jí někdo dusil. "Aino, vstávej." uslyšela nad sebou. Podívala se nahoru a spatřila Shikiho, jak jí podává ruku. Zaváhala, ale potom mu svou ruku podala a on jí pomohl na nohy. "Porazil jsi mě." mrkla na něho. "Jsi hodně silný, Shiki Ryuzaro." dodala. Shiki se tajemně usmál. "Velký potenciál dává bojové umění pantera, Aino." Aina vykulila oči. "Pantera?" ujišťovala se, jestli slyší dobře. Panteři patřeli k těm nejlepším bojovníkům na zemi. Shiki se zazubil a pak přikývl. Pak se podíval na zem a podal jí kuši. Zastavil se však, když spatřil vzor draka, který byl vytetovaný na soše kuše. "Hm, pěkná kuše." řekl nakonec a kuši jí podal. Pak si sundal kapucu a šátek, který měl po celou dobu.

"No tak, lidi. Už se můžete Aině představit, když už zápas skončil?" naštvala se Kazumi a zatřepala tou druhou dívkou. "Dobře, dobře!" křikla nakonec a Kazumi jí pustila. Aina si všimla, že mluví naprosto bez emocí. Kazumi se zazubila a odběhla jinam. Ona druhá dívka popošla k Aině a nahlas vzdychla. "Ona je naprosto praštěná." Aina se usmála. Pak se zdvořile poklonila. "Jsem Aina Shoone, těší mě." I ona se poklonila. "Hikari Shirai, jméno mé. Těší mě také." Tak Hikari Shirai... Jak již bylo zmíněno, Aina si všimla na této dívce něco zvláštního. Ať mluví, jak chce, pořád mluví naprosto bez emocí. Ale nechtěla to řešit. A ani nemusela, protože Hikari začala mluvit jako první. "Byla jsi dobrá, Aino. Ale Sezamiho porazí leckterý prcek." Jakmile to vyslovila, Sezami se vztekle postavil. Něco zavrčel, ale když uviděl Hikarinin vražedný pohled, jen se zase posadil, něco zamumlal a rozzuřeně dupl. "Ichiro Rida, ale my už se známe." uslyšela Aina za svými zády. Otočila se a spatřila Ichira, jak se na ní usmívá a září mu jeho zelené oči. "Ano, my už se známe." smála se. Poté uslyšela klepání holí. Všichni včetně ní se postavili do řady. "Dobré odpoledne, moji žáci." oslovil je Cross. "Dobrý den, mistře." ozvalo se jednohlasně. Daichi Cross Ainu minul a zamířil rovnou k Hikari. "Hikari, podej hlášení o situaci." Hikari udělala jeden slepičí krok vpřed. "Všechno je v pořádku, pane. Žádný útok nehrozí." Teď si Aina připadala jako na vojenské základně. K tomu ještě Hikarinin hlas přidával atmosféře takový efekt. "Dobře, děkuji." řekl Cross nakonec, načež se Hikari znovu vrátila na své místo. "Máte rozchod." Aina se vydala za ostatními. Po jednom boku jí šla fialovlasá Hikari a po druhém boku zase Kazumi. Společně všichni došli k pokojům.

4# Chrám Peridot | Cross Akademy

5. března 2015 v 14:11 | Mia Azura |  Cross Akademy
Mia je zpátky a i s novou scénou na jevišti. Nebudu to zdržovat, jde se na to.

***

Chrám Peridot, sen každého správného bojovníka. Ten chrám už po celá staletí hlídal nejtajnější techniky boje a obrany. A teď se rýsoval přímo před Ainou. Tyčil se tam jako velký strom na pusté planině. "To je chrám Peridot?" zeptala se poněkud zhypnotizovaně. Daichi Cross přikývl. I Ichiru byl z toho všeho nějak natěšený. "Tak už chápu, proč jsme museli celé ráno vycházet tu horu." vzdechl Ichiru a už se hned chtěl vrhnout dovnitř. Cross ho však zastavil svou holí. "Ne tak rychle chlapče." zakroutil hlavou. "Chrám Peridot je posvátný. Otevřít jeho brány se smí jen zbraní." vysvětlil stařec a konečně už stál svou hůl. Ichiru nechápavě zakroutil hlavou. Přitom si pohrával se svou dýkou, kterou měl v ruce. Aina však situaci rychle pochopila a sundala si kuši ze zad. "Co to?" Ichiro stále nechápal. Daichi Cross se usmál. "Nechápeš? Tak sleduj." Aina mu hned odpověděla na jeho otázku. Vyndala z toulce u opasku jeden šíp na nasadila jej na místo. Udělala pak ještě pár základních kroků a pak zamířila. Stiskla spouštěcí páku. Šíp trefil cíl a dveře se, se skřípáním otevřeli. "Vidíš?" podotkla Aina směrem k Ichirovi a vešla do chrámu. "Co je to tím pádem za chrám míru, když se musí otevírat zbraní?" řekl stále nechápající Ichiro a zrak měl přilepený ke stropu. Jeho slova Ainu nezajímala. Spíše jí zaujal obrovský drak, který se před ní tyčil. Chtěla na něj šáhnout, ale Daichi Cross jí prudce zastavil. "Ne, na něj nesmíš šáhnout." Aina nechápavě přikývla. Mistr Cross je zavedl do cvičební arény.

Aina vešla do cvičební arény. Zrovna tam cvičili čtyři lidi. Mistr dvakrát zatleskal a cvičitelé seskočili dolů, před Crosse. Všimla si si, že dva lidé z nich, byli holky jejího věku. "Vážení, nová Aina je nyní vítána v chrámu Peridot. A teď - znovu do tréninku!" zase dvakrát zatleskal. Ichiro stál po mém boku. "Hm, milé přivítání." podotkla s úsměvem k Ichirovi. "Neber si to osobně, mistr má rád akční přivítání." usmál se na ní. Oplatila mu úsměv a stála tam. Přišla k ní jedna z onech dívek. "Ahoj Aino. Jsem Kazumi Tosha. Chceš provést?" zeptala se. Aina přikývla. Vyšli ven z chrámu na zahradu plnou květin. "Tak,...ehm, jak dlouho tu jsi?" řekla Aina, aby začala konverzaci. Odpověď se jí dostala až po pár minutách. "Hodně dlouho. Od svých tří let." Povzdychla si Kazumi. "Ty máš štěstí. Tebe objevili až v tomto věku. Někdo z nás se už narodil s posláním." Aina nechápala. "S čím že?" Kazumi se na ní podívala s tázavým pohledem. "Ty to nevíš? Každý, kdo je tady v chrámu má poslání. Celý život trénuje, aby se s ním mohl jednou utkat. A neštve tě to, že nevíš, co je tvé poslání." Aina otočila pohled jinam. Dívala se na broskvoň a pak si sedla na lavičku. Kazumi usedla vedle ní. "No, já... nevím. Je toho na mě moc. Musím dostat čas, abych to všechno zpracovala." smála se Aina. Kazumi se také smála. Ainu napadlo, jestli by se měla svěřit s těmi rodiči. No, možná jindy. "Pojď, představím tě ostatním." navrhla Kazumi po nějaké době ticha, když byl slyšet jen potůček. Aina váhavě přikývla a jakmile to udělala, vláčela jí Kazumi zpátky do chrámu.

"Hej! Počkat! Ještě jsi mi nic neukázala!" křičela Aina, ale Kazuminin stisk byl jako z ocele. Nepustila jí a vláčela do chrámu. "Nemohla bys prosím jít po svých? Ono to jde těžko, když někdo někoho vláčí, tak se nemůžeš bránit. Zkus jen dělat, že tě vláčím..." podotkla Kazumi směrem k Aině a ušklíbla se. Aina se musela zasmát. "Já tě neprosila, abys mě vláčela." řekla. Kazumi se zazubila. "To ne, ale to by nebyl ten pocit napětí." Aina s úsměvem zakroutila hlavou a dále jen dělala, jako kdyby jí Kazumi vláčela.

Kazumi otevřela jedny dveře a vevnitř se rýsoval stůl a skupinka lidí, včetně Ichira. "Zdravím vespolek!" zvolala Kazumi k spolusedícím, ale nikdo se jí neuráčel odpovědět, snad jen ta druhá holka. "Ahojda, Kazumi. Koho to vedeš?" zeptala se. Kazumi se usmála a sedla si na místo, které bylo prázdné. Pobídla mě, ať si sednu na židli vedle ní. "To je Aina," začala. "Je tu nová, takže se k ní chovejte slušně." pohrozila prstem. Ostatní se jen dále věnovali svým aktivitám. "Co takhle se představit? Já jsem Kazumi Tosha a jsem..." Nedokončila svou větu, když v tom jí jeden z těch kluků přerušil. "Není nic lepšího než představování se v boji." Kazumi nasucho polkla. "Pokud Cross vybral správně, měla by to příjmout." pokračoval. Jeho hlas byl klidný, ale zněl poněkud arogantně a chladně. Aina se postavila. "Přijímám. Jelikož ty vyzýváš, vyber terén a místo zápasu." Ostatní se vážně zhrozili. Jedině on se potichu usmál. "Za patnáct minut v Aréně smrti. Buď tam všas." Zvedl se a odešel z místnosti. Chvilku nastalo ticho, když v tom se ozval Ichiro. "Neměla jsi to příjímat, Aino." Zakroutila hlavou. "Budeš si roky chladit zadek." dodala Kazumi. Otočila jsem se k odchodu. "Nebojte, uvidíte, jak vyhraju. A ještě něco: Kde je ta 'Aréna smrti?'" zeptala se. Kazumi jí dala podrobné instrukce, jak má jít. Poděkovala a odešla.