Srdečně zdravím!
Na našem webu najdete všelijaké originální příběhy, kterých je zatím málo, ale postupně budou přibývat. Doufáme, že se Vám to bude líbit.

Leden 2015

1# Malá Rose | Revenge

28. ledna 2015 v 15:17 | Enwy Rubian |  Revenge
Abych se neflákala, rozjela jsem novou sérii příběhů, tentokrát s pokémoní tématikou. Takže milovníci pokémonů (včetně mě *.*) se mají na co těšit. Samozřejmě Crosska budou vycházet, to má na starosti Mia. Užijte si první kapitolku z řady Revenge...
★★★

Celý život jsem si myslela, že pomsta je jen napínavá část ve filmu. Že si to jen režiséři vymysleli, aby byl ten film zajimavější. Teď vím, že pomsta je nezbytná součást života - nebo alespoň toho mého. A každý život má svého hrdinu, stejně tak jako příběh. A co se stane, když příběh ztratí svého hrdinu? Příběh ztratí smysl, stejně tak jako život. A můj ztratil. Teď jen čekám, až splatím svůj dluh a můžu spokojeně odejít...

"Pikachu, voltový útok!" zvolala Rose na svého Pikachua, který se obratně vyhnul útoku. Pak skočil a použil na útočníka voltový útok, který ho pak srazil bolestně k zemi. "Dokonči to! Železný ocas!" Bleskový pokémon načekal a hned zaútočil. Protivník se snažil ještě zoufale zvednout, bohužel to nestihl a železný ocas ho už totálně odrovnal. "To je naučí, že nemají útočit na kolemjdoucí." Řekla Rose hrdě a skočila na nejbližší strom. Vullaby se zvedl a utekl. "Pika-Pikachu." Rose kývla. "Ano, Pikachu. Musím ho najít, ať už musím obětovat cokoliv." odpověděla rázně a Pikachu se k ní otočil zády. Hleděl kam si do dáli. Rose seskočila ze stromu. "Vím, taky se mi stýská. Byl to můj nejlepší přítel... - jediného, kterého jsem měla. Bylo mi tehdy patnáct" Pikachu se k ní neotočil, jen zaťal pěst. "My ho najdeme, věř mi." Oba kývli a vydali se po cestě do lesa.

Už tři dny měla stejné vidiny. Stále v té vidině probíhal stejný děj. To proto, že to nebyla vidina, ale vzpomínka...

"Ryane, počkej na mě!" smála se Rose, zatímco jí černovlasý kluk držel za ruku a vedl kam si. "Musím ti ho ukázat." oplatil jí úsměv Ryan. Rose se nechala vést svým nejlepším kamarádem. Najednou se prudce zastavil a tím do něj Rose nabourala. "Dívej." ukázal jí lesní mýtinku. Uprostřed mýtiny byla jabloň. "Na co?" nechápala a pořádně se podívala. "No tak, nestyď se." řekl Ryan k k jabloni. Z pozadí stromu se vynořil malý Pichu. "Jééé..." vydechla desetiletá Rose a přiběhla k malému pokémonovi, který před ní uskočil. "Kde jsi ho chytil?" zeptala se, když si ho Ryan dal na rameno. "Dostal jsem ho od profesora. A to jsem ti chtěl říct. Odcházím do světa." posmutněl Ryan a pohladil svého žlutého kamaráda po hlavě. "Co? Teď? A-A co bude se mnou?" zvolala Rose a slzy se jí hrnuli do očí.

A na nic víc už si rozpomenout nedokázala. Tato vzpomínka jí běhala hlavou už pár dní. Pikachu jí připomínal Ryana. Měl všechny vlastnosti. Prudce zavrtěla hlavou. "Pikachu, Pika-Pi." Rose najednou zpozorněla. "To je..." Pikachu se najednou rozběhl v tom směru. "Pika-Pika! Pikachu!"

3# Vítězství znamená víc | Cross Akademy

23. ledna 2015 v 21:52 | Mia Azura |  Cross Akademy
Další kapitola! Jupí! Nějak jsem včera zapomněla psát - promiňte. Ale jsem tu zpátky s dalším dílem originální série Cross Akademy s naší hrdinkou Ainou...
★★★

Aina zamířila na červený terč. Dala si záležet. Opatrně dala ruku v černé rukavici na spouštěcí páku. Ozvalo se zvuk zasvištění. Šíp trefil přímý střed, dokonce se i zabořil do dřeva za ním. Diváci s úžasem zavyli. Uklonila se v děkovacím gestu a dále sledovala, jak si vede ten poslední. Vedl si stejně, jako ti ostatní. Nejvíc jí ale zaujal ten před ní. Držel luk v podivném stylu, nikdy předtím takový styl držení luku neviděla. Jen pokčila rameny a odebrala se zpátky do haly a čekala na hodnocení.

"Dámy a pánové. Postupující byli vybráni a zde stojí." Uslyšela. Vlastně jen uslyšela, měla zavázané oči a v pravé ruce meč. Levou měla svázanou za zády. "Druhá disciplína je šerm. Začněte!" Její protivník zvedl meč, slyšela to. Aina měla meč skloněný, teď jen čekala na svou příležitost. Protivník kolem ní začal kroužit v širokém kruhu. Aina pomalu zvedla meč a otáčela se podle zvuku kroků. Kroky se zrychlovaly, změnily se postupně v běh. Aina toho využila a rychlými kroky se poslepu do obvodu kruhu dostala, takže to vypadalo, jako kdyby dokola spolu vědomky kroužili. Ozvalo se první střetnutí ocele. A pak další. Protivník udělal salto vzad a pokusil se Ainu bodnout do břicha, ta však útok rychle zablokovala a vrazila mu rukojetí meče jako pěstí pod bradu. Protivníka to odrazilo, ale hned se zvedl a pokusil se Aině dát další úder, tentokrát do levého stehna. Ainin i protivníkův meč se střetli uprostřed arény a bojovali o své právoplatné místo na stupnici vítězů. Protivník se jí pokusil kopnout, ale už to nestihl. Aina otočila zápěstím a pak tělem a odrazila meč, který se poté zabodl do země. On samotný spadl na zem. Diváci byli úplně potichu, po pár minutách začali hlasitě jásat a pískat. Nikdo neví, jak to, že to dokázali jako kdyby viděli, ale na tom nesejde - hlavní je, že se pobavili. Aina i protivník se odebrali poslepu podle paměti zpátky - pryč z dohledu jich dvou a z dohledu diváků.

Sundala si pásku z očí a párkrát zamrkala. Viděla rozmazaně a její zrak si ještě nezvykl. U vchodu do haly jako při každé disciplíně čekal Ichiro. Po lukostřelbě jí poplácal na rameni. Pokusil se o to i tentokrát, ale Aina to čekala. Zastavila ho přesně včas. "Teď ne." Usmál se a ona mu úsměv vrátila. Drsně si sundala černé rukavice a pod nimi se odhalila dlaň. A na dlani krvavá rána. "To sis udělala teď?" zeptal se a ustaraně si ránu prohlížel. "Ano. Jak se mě pokusil bodnout do břicha, tak jsem mu ten útok zablokovala mečem. Povedlo se mu nějak ale místo toho bodnout mě do dlaně a seknout." Vysvětlovala. Ichiro vypadal stejně, jako vypadal předtím. Vydechla a s bolestí si nandala rukavici. Ichiro se už ani nepohnul, takže jen odešla do arény, vstříc další diciplíny.

"A je tu poslední disciplína! V této disciplíně je povoleno vše. Proto si dejme pozor a slabším duším doporučujeme odejít." I přes hlasatelův hlas však nikdy z tribuny neodešel a místo toho začali všichni hlasitě jásat a pokřikovat. "Skvělé! Jak vidíme, jste velmi nadšení. Nechť začneme!" Aina nakročila do arény a za jejími zády se zavřela železná brána. Nasucho polkla a položila ruku jemně na sochu kuše. Bylo ticho. Až velmi podezřelé ticho. Najednou uslyšela hlasité zavrzání ocele a za jejími zády se vyřítila postava v zeleným, v ruce luk s napnutou tětivou. Útočník jí svalil na zem a pokusil se jí udusit. Aina ho shodila ze sebe a vyskočila na nohy. Vytáhla kuši a bleskově odjistila pojistku. Dala tam šíp, natáhla tětivu a stiskla páku. Šíp letěl vzduchem a zabodl se protivníkovi rovnou do stehne. Pak padl na zem. Aina se zatvářila celkem ustraraně, pak ale odvrátila pohled a pokračovala ve svém "lovu".

Konec celé slavnosti se blížil a Aina teď stála v zástupu před Daichim Crossem. Zbývalo ještě pár minut a musela se odhalit. Srdce měla až v krku a spánky jí pulzovali. Kolik tak mohla vyřadit protivníků? Nikoho nezabila, jen je zranila a znehybněla. Diváci jásali a pokřikovali, když ale starý Cross zvedl ruku, všichni utichli. Jeho dlouhé bílé vousy mu sahali až skoro k zemi - i přesto, že je měl v spletené do copánku. Zvedl se. Lidi přede mnou začali být nervozní - všimla jsem si klepajících se nohou a tiků.
"Milí studenti, dámy a pánové," začal proslov. "I přesto, že vyšlo mnoho zraněných, jsme dokázali vybrat vítěze," Diváci začali tleskat. Starý muž počkal, až se diváci utiší a dále pokračoval. "Ti budou mít právo zůstat dál ve studiu na Cross Akademy. Stanou se jedni z nejlepších bojovníků v historii. Ostatní odcházejí." Nastalo ticho. Bylo to mrazivé ticho, netrpělivé ticho. Pár lidí na tribunách začínali být netrpěliví a něco si šuškali se svými sousedy. Až teď si Aina všimla, že má Daichi Cross zavřené oči. Pak zvedl svou hůl a namířil jí rovnou na ní. Nejdřív si myslela, že nastal nějaký omyl. Lidi okolo ní se rozestoupili a vytvořili kruh, jehož byla středem. "Vítězem celé slavnosti Daragen se stává Aina, dcera Katsuro a Miyu." Uslyšela. Ty jména neznala. Nebyli to její rodiče. To nemohla být ona! Měla chuť křičet na Crosse, že to nejsou její rodiče. Její rodiče se přeci jmenují Victor a Hannah! Mozek a vědomí jí však zklamalo. Místo toho jako beránek sklonila hlavu a poklekla na levou nohu, ruce za zády. Cross sestoupil ze své tribuny a namířil si to rovnou k ní. "Aino, jsi připravená začít svůj trénink? Jsi připravená vydat ze sebe všechno, i když to nebude jednoduché? Jsi připravená čelit svému osudu, i když není zrovna příjemný?" To poslední se jí nelíbilo. Hodně nelíbilo. Co tím Cross myslel? Měla jedinou možnost, jak to zjistit. "Jistě mistře. Jsem připravená začít svojí pouť za dobrodružstvím. Jsem připravená vydat ze sebe všechno, co v sobě mám. Jsem připravená čelit svému osudu, i když je jiný, než jsem čekala."

2# Slavnost | Cross Akademy

21. ledna 2015 v 15:56 | Mia Azura |  Cross Akademy
Druhý díl! Super, ne? ^.^ Těšili jste se? Dobře, konec keců. Jen se v klidu posaďte, udělejte si případně kafíčko (ale až tak dlouhé to zase není...) a užijte si to!
★★★

Aina byla ani ne první den na akademii a už jí čekala velká výzva. Přesně dnes se konala ona velká chvíle. Jedině dnes má šanci ukázat ostatním, že je stejně dobrá. Konala se totiž Slavnost Daragen a ti, kteří vyhrají, mají tu možnost zůstat a učit se dále. Naopak ti, kteří nedokázali splnit všechny podmínky, buď budou mrtví nebo když přežijí, tak odcházejí naprázdno. Tato slavnost je něco jako olympiáda, jen s jinými disciplínami. Možná to nelze nazývat jako disciplíny, ale čtenář odpustí - nenašla jsem jiné slovo, které by odpovídalo popisu.

Černovláska si přehodila kuši přes rameno. Kvůli svému "studiu" musela Aina bydlet přímo ve škole. Naposledy se ohlédla, aby se ujistila, že na nic nezapomněla a vyrazila na chodbu. Šla rychlým krokem, avšak se nehnala během.

Najednou se zastavila. Došla až k oknu a podívala se ven na zahradu. Zrovna tam Daichi Cross upravoval jeden ze záhonků květin. Zajimavá aktivita. Opatrně přestřihával malé větvičky. Aina prudce zavrtěla hlavou a vrátila se zpět do pochodu. I přesto, že byla nová a sotva první den, znala už akademii jako svoje boty - teda, pouze části, kam jí bylo dovoleno vstoupit, což byla jen malá část. Zbytek byl pro ní záhadou.

Seběhla mramorové schody a ocitla se před dveřmi, které vedli kam si. Zhluboka se nadechla. Pak otevřela dveře a udělala pár opatrných kroků. Hned na čtvrtém kroku jí oslepilo ostré světlo. Instinktivně zavřela oči a až po pár vteřinách váhavě zamrkala, aby si její oči si na světlo zvykly. Ocitla se v jaké si aréně, na tribunách seděli lidé a nadšeně křičeli. Cítila se jako gladiátor, který vstupuje do klece pro lvy.

Někdo jí zatáhl do tmavého místa. Chtěla křičet, ale někdo jí zkušeně zakryl pusu. "Pššt...nebo nás odhalí..." uslyšela známý hlas. Hned se z železného sevřetí vykroutila. "Co to -". "Pššt!" vydal ze sebe Ichiro. Aina byla naštvaná, udržela však svůj vztek a ztišila svůj hlas. "Co to děláš?". "Co by. Dneska musíš vyhrát, jasný?"

"Proč?" nechápala. "Protože pokud nevyhraješ, tak budeš muset odejít." odpověděl jí šeptem. Aina překvapená však ani zdaleka nebyla. "Jistě, to vím."
"Jak to můžeš vědět? Jsi tu nová?"
"Taky že ano - jsem tu nová. Ale nejsem tupá. To se takhle chováš ke všem nováčkům?"
"Ne, jen k tobě." ušklíbl se. Aina dělala, jako kdyby poznámku neslyšela a otočila se. "Ale díky za upozornění." usmála se a odešla do přípravné haly.

Bylo tu snad padesát lidí. Kluci i holky, se zbraněmi i bez nich. Posadila se na lavičku a čekala na svoje kolo. Jako první disciplína byla lukostřelba. Někdo si zavolal její jméno a pak ještě jméno pár lidiček. Všichni se postavili do řady a odešli do tmy. Aina byla jednou z nich.

Šla přes tmavou chodbu a asi přes písek, jak hádala. Někdo přes ní vykřikl. Fajn, v klidu Aino, opakovala si v hlavě. Uslyšela řetězy a železnou bránu, jak se zvedá. Před vstupem do arény dostali všichni masky a značky, to proto, aby nikdo nevěděl, kým byl poražen. Někdo jí na hlavu drsně nasadil masku a na paži jí nalepil nějaký nesmyslný symbol. Pak jí strčil vpřed.


"Vítejte, dámy a pánové na výroční Slavnosti Daragen!" uslyšela hlas, který byl tlumený zdí. "Pro první kolo jsme vybrali něco na přesnost. Nechť slavnost začne!" Uslyšela hlasitý povzdudivý jásot diváků. Někdo do ní strčil a žáci před ní se dali na pochod. Uviděla písčitou plochu a na ní pár terčíků. Nasucho polkla.

Stoupla si do řady a sundala kuši, která jí celou dobu visela na zádech. Sáhla za záda a z toulce vytáhla šíp. Natáhla tětivu, nasadila šíp na místo a odjistila pojistku. Zvedla kuši na úroveň hlavy. Zkusila si jím namířit na nedaleký terč. S tou maskou to šlo obzvláště špatně. A pak už jen čekala, až na ní příjde řada. Uslyšela první zasvištění šípu, který vystřelila osoba na začátku řady. Šíp vylelěl z luku a letěl přímo na terč. A pak se ozvalo další a další. Svištění bylo čím dál tím silnější. Přišla na řadu osoba v černém vedle ní, jak hádala, byl to kluk. Nepospíchal jako ostatní. Rozvážně natáhl tětivu a zamířil, hlavou nakloněná na stranu jako pták. Šíp zasvištěl. Trefil rovnou terč. A teď je řada na ní...

1# Nový začátek | Cross Akademy

20. ledna 2015 v 17:13 | Mia Azura |  Cross Akademy
Je tu první povídka! Nevím přesně, co mě napadlo, ale snad se Vám to bude líbit. Dala jsem si záležet, ale kdyby se našli nějaké drobné chybičky, prosím za odpuštění, přece jen jsem začátečník...

★★★

V jednom malém městečku - přesněji Viridianu, bydlela jedna dívka. A přesně dnes jí čekal velký den. "Ahoj mami." rozloučila se, se svou matkou, hodila tašku přes rameno a vyšla z domu. Její matka na ní ještě volala, ať si vezme ještě něco teplého na sebe, jinak nastydne. Ona však šla dál jako kdyby neslyšela, i přesto, že na ní matka křičela asi desetkrát.
Tato černovláska jde dnes poprvé do své nové školy. Spíše to byla akademie, ale budiž. Pořádně se nadechla čerstvého vzduchu a zrychlila krok, aby nepřišla první den pozdě. Užívala si ten vítr ve svých vlasech a chladný vánek ve tváři. Už se tak těšila.
Zastavila se před ocelovými branami a vzlédla nahoru. "Cross Akademy. Jsem tady!" usmála se pro sebe. Hlasitě polkla a opřela se vší silou o bránu, která se, se skřípáním otevřela.
Vešla dovnitř. Šla po vyšlapané cestičce. Jako první jí přivítala krásná zahrada. Podívala se do leva, kde na zeleném kusu trávníku nějaká skupina žáků trénovala lukostřelbu. Asi jsem zapomněla zmínit, že Cross Akademy je akademie, ve které se lze naučit obraně, přesnosti, pružnosti i prastarým způsobům boje. Otočila se na druhou stranu, kde zase učitel učil svého žáka držet meč.
"Hej, ty!" uslyšela. Prudce se otočila za hlasem. "Jsi tu nová?" zeptal se hnědovlasý kluk a popošel k ní, ona o krok zase ustoupila. "Jsem Ichiro." podal jí ruku. Ona se na něho nejdříve podívala a pak si nejistě s ním rukou potřásla. "Jsem Aina."
"Hledám Daichiho Crosse. Kde ho najdu?" otázala se po chvilce ticha. Ichiro ukázal prstem na cestu, která vedla někam za budovu akademie, zjevně na zadní zahradu. "Díky." Zamířila tam, kam ukazoval.
"Vy musíte být Aina," oslovil jí starý muž, který právě hleděl na lekníny, které byli na hladině malého jezírka. Ona jen kývla. "Už jsem tě čekal. Pojď za mnou." Usmál se na ní milý muž a vedl do budovy. Ona ho následovala, i když zrovna nevěděla, kam to vlastně jdou.

"Vyber si. Meč za sílu, luk za přesnost, nebo dýku za rychlost." zeptal se jí a vyložil zbraně na stůl. Meč je na mě moc těžký, pomyslela si. luk vyžaduje přesnou mušku a já se netrefím ani odpadem do koše, natož šípem do terče. A abych mohla dýku, musela bych mít pevný stisk a rychlé zakročení při situaci. Stařík byl trpělivý. Kolik by mu tak mohlo být? S těmi bílými vousy, které byli dlouhé skoro až k zemi a stejně bílými vlasy, které měl na hlavě, vypadal ještě starší, než byl. Nevypadalo, že by na novou žačku nijak pospíchal. "Mám zbraň, která kombinuje všechny tyto vlastnosti," řekla konečně. Stařík se nad její odpovědí jen usmál. "Volím kuši.".
"Jak vidíš, kuše tu na výběr není. Leda kdybys nějakou měla, ale to silně pochybuji." Znělo to jako výzva, i když si Aina jako vyzvaná nepřipadala. Sundala si tašku a vyndala z ní černé velké pouzdro. Zkušeně jej otevřela a přinesla mistrovi - jak ho možná lze nazývat, onu zbraň. Starý muž žasl nad tou věcí, která mu teď spočinula v dlani. Černá kuše, která měla podél své sochy zobrazení draka.

"Tak, budete mě učit?" zeptala se Aina opatrně, kapka drzosti se ale našla. Stařík se k ní otočil zády. "Pokud dokážeš, že budeš stejně zkušená jako všichni ostatní, můžeš tu zůstat a učit se. Pokud ne, odejdeš." Teď to už znělo jako výzva. Aina ale odhodlaně řekla: "Jsem připravená mistře."...