Srdečně zdravím!
Na našem webu najdete všelijaké originální příběhy, kterých je zatím málo, ale postupně budou přibývat. Doufáme, že se Vám to bude líbit.

10# Osudy | Cross Akademy

9. srpna 2015 v 19:11 | Mia Azura |  Cross Akademy
Oh, jsem zase tady! No, dneska mě nic nenapadá, co napsat. Snad jenom to, že asi budu vybírat animačky z jiných anime, které se nejvíce podobají situaci a vkládat je do článků, abyste měli trochu představu *-* Užijte si čtení!

***
"Aino? Jseš to ty?" ozvalo se směrem ze dveří. Aina upřela pohled na kluka, který se vynořil z koupelny. "Jsem to já, Shiki. Promiň, hned jdu pryč," vykoktala Aina a už se hrnula ke dveřím k odchodu. Shiki se ale jen pousmál a doslova se přeteleportoval ke dveřím, aby zaterasil Aině cestu. Dívka sebou trhla, když se před ní zničeho nic objevil Shiki. "Zůstaň, prosím," řekl Shiki a na tváři měl stále úsměv. Aina jen váhavě přikývla a ustoupila, protože k ní udělal Shiki krok.
"Co jsi potřebovala?" zeptal se Shiki a nabídl Aině židli u okna, kde se nabízel krásný pohled na údolí. Aina si sedla a začala mu vyprávět, co se stalo. Místo toho, aby se Shiki rozčílil na Sezamiho nebo na ni, že se nechala přemluvit, aby ho štvala, se jen usmál a mávl rukou. "To je v pořádku. To se děje skoro každou přestávku... pokud ovšem nezabíjíme nestvůry a nezachraňujeme svět," usmál se.
Aina se zarazila, protože nevěděla, zda to myslel vtipem nebo vážně. Tady to bylo asi obojí. "Jo, jasně. Pokud netrénujete." Aina se podívala ven na údolí. Nebyly vidět žádná města a obrovské mrakodrapy, jak většina vidí z okna. Z tohoto místa byla vidět přírodní krajina, žádné mrakodrapy ani domy. Ani zvuk aut.
"Pověz, Aino," začal Shiki. Aina se stále dívala ven. "Myslíš, že je každý osud už předem napsaný, nebo si ho můžeme sami napsat?" zeptal se. Aina nevěděla, jak odpovědět. To byla taková podivná otázka. Bez toho, aniž by se na něj podívala, odpověděla. "Upřímně nevím, Shiki. Já svůj neznám. Ale radši bych si ho napsala sama. Co ty?" Shiki otázku čekal a vypadal, jako kdyby ho bodlo najednou tisíc dýk.
"Chtěla bys znát svůj osud?" zeptal se místo odpovědi. Teď bodlo tisíc dýk Ainu. "Díky bohům ano. Chci ho znát. Ale událo se toho tolik, že jsem jednoduše...," nedořekla to. Shikův pohled jí nedovoloval mluvit dál. "Spíše bys měla říct 'bohužel ano'. Znát svůj osud a budoucnost je sice pocta a hodně lidí by to chtělo, ale neuvědomují si, že je to prokletí," řekl Shiki. Jeho hlas zněl zoufale a naštvaně v jednom.
"Jak to myslíš? Prokletí?"
"Člověk má v sobě od pradávna zakořeněnou zvědavost. Každý chce zjistit svůj osud a budoucnost. Ale když se dozví, že ji má špatnou, pokusí se ji změnit, čímž to zhoršuje. Proto je dobré nechat vše tak, jak to je."
"Takže ty mně varuješ, abych se o to nepokoušela?"
Shiki neodpověděl. Zadíval se někam do dáli. "Ne, Aino," řekl. Otočil se k ní a hleděl jí do očí. "Jen ti říkám, co bys měla vědět a co ti mistr neřekne, až se budeš chtít dozvědět svůj osud."
Aina se otočila a spatřila dvě nejzvláštnější věci na světě. Malby na zdi. Dobře, to by nebylo tak zvláštní, ale spíše jsem tím myslela, co je na těch maleb vyobrazeno.
"No páni!" vyjekla Aina, když to spatřila. Málem spadla ze židle. Shiki se vrátil do reality a zadíval se na to, co Ainu tak zarazilo. Pak se jen pousmál. "Černý panter a kudlanka nábožná k sobě nepatří?" popíchl ji. Aina se zvedla a zadívala se na ty věci znovu. "To jsi ty se Sezamim?" Shiki přikývl. "To jsme my. Jediné, co nás drží pohromadě je ta malba. Panter s kundlankou, jak spolu bojují bok po boku.
Dveře se prudce otevřely. Dovnitř vpadl Sezami, celý červený v obličeji, zjevně prošel trestem. "Pardon, nechtěl jsem rušit, vy hrdličky," vydal ze sebe udýchaně. Shiki založil ruce na hrudi. "... ale mistr chce s někým mluvit." Pak už jen ukázal na Ainu, která si hned stoupla. "Už budu muset jít, Shiki. Zase jsme si pěkně popovídali. Na tréninku, měj se!" rozloučila se. Shiki jí jen zamával a pak se zadíval ven na údolí. Aina odešla za Sezamim.
"Mimochodem, Sezami," řekla Aina, když už vyli venku a zrovna běželi halou. "Jakým trestem jsi prošel?" Sezami se zatvářil napůl uraženě, napůl pobaveně. "Hikari mě nutila jíst chilli papričky."

"Mistře? Volal jste mě?" Cross meditoval u jezírka a když uslyšel krok, pootočil hlavu. "Zdravím tě, moje žačko," pozdravil ji. Aina poklekla, ale Cross ji hned donutil vstát. "Respekt k učiteli není ten, že se mu poddáváš, Aino. Je to v tom mu porozumnět," řekl Cross, když se zvedla. Aina byla víc než nervózní. "A-Ano, mistře." Cross jí věnoval zářivý úsměv. "O čem jsem to chtěl mluvit," zamyslel se. Aina měla pocit, jako když se z jejích nohou stalo olovo.
"Mistře? Chci se Vás na něco zeptat," ozvala se Aina dřív, než stačil Cross něco vykoumat. Mistr na ni zamžoural. "Ano? A co to bude?" Aina se nadechla a srovnala si v hlavě otázku. "Každý náš osud je prý už předem napsaný. Nemůžeme se proti němu postavit?" zeptala se. Chtěla se zeptat za Shikiho, protože to brala jako svou roli. Daichi Cross si ji změřil pohledem, jako kdyby čekal náhle něco špatného. "Aino, ty už ses dozvěděla o svém osudu?" Aina zavrtěla hlavou.
"Ne, mistře. Ale myslím, když je ten osud napsaný... není tak zcela napsaný, že?"
Cross se otočil k jezeru. Asi nikdo tu nechtěl mluvit o svém osudu. "Není to tak jednoduché, jak si myslíš. Každý z nás je něčím nadaný. A každý osud je jiný. Někdy se osudy proplétají, jiné jsou navěky sami. Je to individuální." Pak se otočil směrem k Aině, která uhnula pohledem. "Ale je jen na tobě, jak osud bereš, Aino." Dívka přikývla. "Jistě mistře. Už jste si vzpomněl, o čem jste chtěl se mnou mluvit?"
Daichi Cross se zasmál. "Už to vím. Jde o..," zasekl se. Vypadal, že si snaží rozpomenout. "Jde o Sezamiho. Už zase něco provedl. Hikari teď bude pryč a nevím, kdo si ho vezme na starosti. Mohla bys -" Už ani nemusel pokračovat. Aina věděla, na co tím naráží.
"Myslím, že to Shiki zvládne úplně skvěle, mistře," poušklíbla se. Cross se doširoka usmál. "O tom nepochybuji. Ale jistě by potřeboval tvou pomoc," řekl. Aina jen přikývla a poklonila se. Vydala se ven.

O chviličku později začal trénink. Bylo tam takové pusto, když Hikari chyběla. Normálně toho stejně moc nenamluvila, ale chyběla tu ta vražedná atmosféra, která se kolem ní vznáší. "Dneska si dáme trénink.." Daichi Cross se zasekl a rozkoukal se kolem. Soustředil se na nějakou určitou věc. I Shiki a Kazumi vypadali zaraženě.
"Co se děje?" zeptala se Aina a trochu se děsila odpovědi.
"Něco tu je. Něco -" Nedořekl to. Chrámem to otřáslo tak, že to Sezameho posadilo na zadek. "Co to u všech -"
Hikari Shirai... Shiki se hned vedle ní objevil v zářícím bílém brnění, ve kterém před pár sekundami nebyl. "Kdo jste?" vykřikl Ichiro. Hlas se ozval znovu, ale tentokrát se Aině zaryl až hluboko do mozku. Chytila se za hlavu a podlomila se jí kolena.
Aina Shoone sem nepatří. Takový je osud... "Vyhrála slavnost Daragen! Vybojovala si místo až sem!" vyjekl Ichiro. Ta bolest v Aininé hlavě byla nesnesitelná. Málem vyjekla, ale kousla se do rtu. Do očí se jí začaly hrnout slzy. Před sebou uviděla úryvky vzpomínek - některé snad ani nebyly její. Uviděla sebe v kolébce a nad ní se tyčili její rodiče, kteří vůbec nebyli takoví, jak je ona znala.
Hikari Shirai je ztracena. Vy jste učinili její pád. Shiki se narovnal. "Půjdu ji hledat," rozhodl Shiki. "Slyšíš?! Jdu ji hledat! Nech Ainu!" vykřikl. Hlas se jen zasmál a pak utichl. Aina padla do bezvědomí a Ichiro ji taktak chytil.

Probrala se. Bolest zmizela. Pozdě si uvědomila, že je ve svém pokoji. Ze zdi na ni zíral drak. A vedle ní seděl Ichiro. Vlastně neseděl. Ležérně se opíral o postel a chrápal. "Ichiro? Hej, co spíš na mé posteli?" vzbudila ho. Ichiro se probral a rozhlédl se. "Co, kde -"
"Kde je Shiki?"
"Shiki odešel hledat Hikari. Zpečetil si svůj osud."
 

Anime List

7. srpna 2015 v 17:44 | Enwy & Mia
Abyste měli trochu představu, jak jsme na tom se sledováním anime. Po pravdě se obě přiznáme, že jsme v tom na nízkém levelu.
Většinou sledujeme anime obě, ale může se stát, že se jedna z nás odhodlá k hrdinskému činu a koukne se na pár dílů bez té druhé.

MIA

Viděla jsem...:
Sword Art Online II.
Death Note
Kuroko No Basket
Kaichou wa maid - sama!
Tokyo Ghoul
Dragon Ball Z

Sleduji...:
Strike the Blood (7/24)
Black Bullet (11/13)

Plánuji...:
Free! Eternal Summer
Tokyo Ravens
Fate/Zero

ENWY

Viděla jsem...:
Fairy Tail
No Game No Life
Sword Art Online II.
Death Note
Kaichou wa maid - sama!
Black Bullet
Vocaloid
I love my Younger Sister
Tokyo Ghoul
Vampire Knight
Naruto
Pokémon

Sleduji...:
Strike the Blood (9/24)

Plánuji...:
Free! Eternal Summer
Tokyo Ravens
Fate/Zero
Bleach
Soul Eater

1# Nový neznámý | My Hero

23. července 2015 v 18:50 | Mia Azura |  My Hero
"Ehm... no, když spojíte dva atomy O2... táák..," drkotala Phoebe a očima němě prosila svou kamarádku Chloe, aby jí poradila. "Ano Phoebe, tak?" ozvala se netrpělivě paní učitelka a prsty bušila o stůl, což Phoebe hrálo na nervy. "Tak... atomy O2..." Z poslední lavice se ozval šepot a Phoebe za to byla vděčná. Zaprvé to naštvalo učitelku, která po žácích hodila křídou. A zadruhé se jednalo o odpověď. "Honem, McShadeová! Nemáme na to celou hodinu!" křikla učitelka znovu, tentokrát o něco rozzlobeněji. Phoebe už díky spolužákům věděla odpověď. "Když spojíte atomy O2, vznikne atom zvaný O3, což je ozón. Tento děj probíhá například při..." Zase se ozval šepot, který už učitelka nezaznamenala. "Například při bouřce," dokončila a věnovala všem přítomným zářivý děkovný úsměv, který obsahoval také špetku geniality. Učitelka si ji nedůvěřivě změřila pohledem, ale když nic nevykoukala, otočila se k žákům a pak ke svému notesu, do kterého napsala za Phoebenino jméno neúhlednou trojku. "Fyzika a chemie hrozná, McShadeová! Učíte se vůbec?" vyjekla. Phoebe jí věnovala neutrální úsměv. "Jistě, slečno. Učím," odpověděla. Byla to pravda, ovšem! Učila se každý den přesně pět minut fyziku a tři miniaturní řádky chemie. Učitelka ji poslala zpátky do lavice a vyvolala dalšího žáka. Phoebe si sedla zpátky a plácla si s Chloe při šepotu "Yees!"

Hodina uběhla rychleji, než když ji zkoušeli a hned jakmile zazvonilo, celá třída vylétla ven s nadzvukovou rychlostí. Tak to prostě ve škole chodilo. Začala se hrát vybíjená s jídlem v šatně nebo se začali dávat lekce v make-upování. U jaké skupiny byla Phoebe? "Hej! Dolů!" křikla Phoebe a jeden z jejích kamarádů se sehnul k zemi. Phoebe svačinou hodila a tím trefila jednoho kluka z jiné třídy. Dostal máslem do obličeje, ale stejně střelil svou svačinou po Phoebe jako odplatu. V nejlepším ale zazvonilo. "Kruci! Zrovna jsem chtěl hodit koláč po té holce!" ozvalo se. Phoebe se ale jen pobaveně ušklíbla a odběhla zpátky do třídy. "Co máme za hodinu?" padla otázka, která se kladla před každou hodinou. "Dějepis!" odpověděl někdo z první lavice a celá třída si povzdechla s hlasitým "Nee!" Než si stačili uvědomit, už ve dveřích stál učitel. "Sednout třído!" zvolal a šel se posadit na učitelskou židli. "Ale pane učiteli, vždyť on nikdo nestojí," řekl někdo z poslední lavice a třída se začala potichu smát. Učitel si zachoval chladnou hlavu. "Já se také na nic neptal." Vypadalo to na další nudnou hodinu dějepisu, když v tom...
Do třídy vešel ředitel školy. Celá třída byla donucena se postavit. Vypadal jako vždy - velmi vážný postoj a výraz, který říkal: "Udělej něco špatného a hned tě uškrtím." Nejdřív si Phoebe myslela, že přišel kvůli té vybíjené s jídlem, ale to přece dělali každý den a nikdy si nestěžoval. Ale když uhnul a do třídy vešel ten kluk, zjistila, že to asi kvůli jídlu nebude. "Vedu nového žáka. Tady Zack Rodrickgez." "Rodriguez," opravil ředitele Zack, zjevně to dělal velmi často. Ředitel jen mávl rukou. "To máš jedno! Zkrátka... chovejte se k němu hezky. Dřív než se sem přihlásil chodil na Vojenskou střední školu," řekl a tím ukončil řeč. Poslal Zacka do na prázdné místo v poslední lavici a odešel. Učitel dějepisu pokračoval ve výkladu látky, ale už se nikdo nedokázal soustředit. Holky v přední lavici se stále otáčely a dívaly se na nového příchozího. Všechny holky kromě Phoebe, samozřejmě. Kluci obdivovali jeho sportovní postavu a už snad ani nemělo cenu, aby učitel pokračoval.
Phoebe zasáhl do hlavy papírek. Nejdřív si myslela, že je zase pod palbou, ale ten nový kluk jí naznačil, aby papírek otevřela a přečetla si vzkaz. Všechny holky ji podezíravě sledovaly, když otevírala papírek a četla vzkaz. Po konci školy na mě čekej v šatně. Zack. Phoebe mu věnovala nechápavý výraz. Zároveň byla také naštvaná. Co si to dovoluje? Ani ho neznala a to čekal, že na něj bude čekat v šatně? Phoebe si papírek zmuchlala a strčila do kapsy u džíns. Odpovědět nehodlala.

Když skončila škola, hodlala jít rovnou domů. Nehodlala na Zacka čekat, protože... no, nevěřila mu. Na pohled sice vypadal hezky, to ano. Ale Phoebe mu na to nenalítla. Když vyšla ven, zamířila si to směrem k lesní cestě. Šla domů. Ohlédla se a viděla Zacka, jak se na něj lepí všechny holky v okolí. Odfrkla si a otočila se, odhodlaná jít a neohlížet se. Když ale z dálky slyšela, jak se jim snaží Zack uniknout, otočila se a zamířila si to k davu.
"Jak se jmenuješ?"
"Kde máš dům?"
"Dáš mi tvé telefonní číslo?"
"Jsi naprosto dokonalý!!" Takové věty byly slyšet už zdaleka. Uviděla chumel holek a uprostřed toho všeho zoufalý Zack. Phoebe věděla, že se do davu neprorve a tak zkusila jinou techniku. "Ticho!" křikla a celý dav rázem utichl. Všichni na ni zírali jako na blázna a tu situaci využila. Došla až k Zackovi a začala ho tahat ven. "Jdeme domů, kámo," řekla co nejvíce nahlas, aby to slyšela i ta holka nejvíce vzadu. Všechny holky na ni zírali. "Vy... se znáte?" ozvala se první a nepřátelsky si Phoebe měřila pohledem. Phoebe chtěla říct ano, ale Zack se toho ujal. "Ano. Ta holka..." Otočil se k Phoebe. "Jak se jmenuješ?" zeptal se co nejtišeji mohl. "Phoebe," odpověděla rázem na to, stejně potichu. Zack se otočil k davu a začal hlásit. "Tady Phoebe je moje sestra. A teď jdeme domů." Jeho slova zapůsobila jako kouzlo a holky se začaly vzdalovat. Skoro každá měla na tváři nechápavý výraz. Když už byly všechny z dohledu Phoebe ho praštila silně ho paže. Zjevně to nebolelo - vždyť byl z Vojenské střední -, ale uskočil. "Co je?" vyjekl. Phoebe mu věnovala nepřátelský pohled. "Idiote!" vyjela na něj a otočila se, konečně mířící domů. "Udělal jsem ti něco?" zvolal. Phoebe se rozzuřeně otočila. "Právě jsi mi udělal další problém. Mám jich už dost!" Zack ji doběhl. Byl o hlavu vyšší. Jeho černé vlasy byly neupravené. Bylo vidět, že nepoužívá tužidlo jako ostatní kluci z její třídy. "Jaký problém?" zeptal se šeptem. Phoebe se na něj nasupeně dívala. "Nejsem tvá sestra, vyhořelý mozečku," zavrčela. Zack se pousmál. "A to je ten problém?" zeptal se. Phoebe byla překvapená tím, jak s ní mluví. Nikdo dřív nedokázal prokecat její narážkové stěry. On to ale dokázal. "Dej si pozor, s kým mluvíš," zavrčela znovu. On se ale jen pobaveně usmál a klidně odpověděl. "Se svou nevinnou mladší sestrou rozhodně nemluvím." Phoebe se otočila a stále rozzuřeně se dala do kroku. On ale šel po jejím boku.
"Ty máš asi vysoké postavení ve třídě, co? Jak jsi okřikla ty slečny tam před školou, to nebylo jen tak," řekl, jako kdyby byli už roky dobrými kamarády. "Dejme tomu, že nejsem jako ostatní slečny, jak říkáš. Odteď jsem sestra neznámého sukničkáře, který přišel z Vojenské polepšovny," řekla stále nasupeně. Zack se zasmál, ale to jen Phoebe ještě víc naštvalo. "Co je tu k smíchu?!" vyjela a zrychlila, ale Zack šel pořad vedle ní. Neodpovídal, ale na tváři mu visel pobavený výraz. "Takže... Zack McShade... to nezní vůbec špatně," zauvažoval. Phoebe si odfrkla a šla stále dál. Ale pak se zarazila. "Jak znáš moje jméno?" zeptala se. Ze Zackovýho výrazu se nic moc nedalo vyčíst, ale jen pokrčil rameny. "Řekla jsi to," odpověděl.
"Ne, já ti řekla jenom jméno. Neřekla jsem ti přímení."
"Jsem jasnovidec?"
"Ale ne, vážně! Jak znáš moje přímení?!" vyjekla a zastavila se. Zack si ji začal obcházet. "Máš to napsané na sešitu?" odpověděl. Phoebe ho praštila do paže a dala se do běhu. "Úchyle!" křikla. Když už běžela nějakou dobu, ohlédla se a zjistila, že ji Zack nechal být. Zpomalila do kroku a došla ke svému domu, kde otevřela dveře a vešla dovnitř.

A druhý den...
"Ahoj Phoebe!" uslyšela, když si zrovna dávala kožený kabát do skřínky. Ohlédla se. "Dobré ráno, Chloe," pozdravila a skřínku zavřela. Začala se hrabat v tašce, aby našla učebnice. Chloe mezitím došla až k ní. "Co hledáš?" zeptala se. Phoebe stále hrabala a pak konečně vytáhla mobil. "Tohle," řekla a strčila si ho do kapsy u džíns. Společně se vydali ke schodům a mířili do třídy.
"Taky se ti zdá ten nový hrozně sexy," zasnila se Chloe, div se jí kolem hlavy nevytvořila srdíčka jako v seriálech. Phoebe protočila oči v sloup. "Je to zase jen sukničkář. Jako každý jiný z našeho ročníku," odfrkla si Phoebe. Chloe ale snila dál. "Jasně, je to sukničkář. Ale je to sexy sukničkář," řekla na jeho obranu.
"Mně je to jedno, ať je to třeba císař říše Římské nebo anglický šlechtic. Je to stále a pouze student téhle školy a to ho činí... no, tím co je," pokrčila Phoebe rameny a vydala se do třídy.

"Hej, koukejte na tu fotku. Ta je vážně... rozkošná?" uslyšela ze třídy. Vešla dovnitř a posadila se na své místo. Chloe zůstala na chodbě, protože si potřebovala něco vyřídit. "Ne, ale ta fotka je vážně sexy!" pokračovala konverzace. Phoebe jen zavrtěla hlavou a zakousla se do snídaně. "Myslíte, že to dělal Photoshop?"
"Ne, tohle není Photoshop! Koukni na to! Vidíš?"
Do třídy vešel Zack a v první řadě k němu šel dav holek, které odehnalo zvonění. V druhé řadě k němu přiběhl Kevin a Mikel - další sukničkáři, které si už Phoebe dávno zaznamenala do seznamu sukničkářů. Kevin držel v ruce mobil a Mikel měl podivný perverzácký úsměv na rtech.
"Čau, kámo! Koukni, tohle musíš vidět," řekl Kevin a ukázal Zackovi fotku. "Tak, co na to říkáš? Poslala nám to Miyu. Šmírovala," pokračoval Mikel. Zack se zarazil a pak mávl rukou. Jeho tvář nabrala barvu růží. "Hm, do toho mi nic není, kluci," odbyl je a šel dál k poslední lavici, kde si sedl. Když na něj Phoebe vrhla pohledem, pousmál se a pusou naznačil Dobré ráno, Phoebe. Prudce se otočila, aby projevila nezájem, ale on se k ní vydal a opřel se boky o její stůl. "Dobré ráno, Phoebe," zopakoval. Phoebe se odsunula. "Hmm...," vydala ze sebe. Bez ohledu na její nepřítomnost Zack pokračoval.
"To je tvoje fotka v plavkách," řekl. Phoebe na něj uvrhla nechápavý i nenávistný pohled. "Co?!"
"Kevin a Mikel mají tvou fotku v plavkách," upřesnil. Phoebe se rozzuřila. "Co to tu meleš?!"
V tu chvilku všem ze třídy zapípal mobil. Všichni vytáhli své telefony a v tu ránu začal příšerný výtlem. "Co to -"
"To jsi ty, Phoebe?" divila se Chloe, která se nesmála. Zack se také nesmál, jen měl takový zachmuřený výraz. Phoebe taktéž otevřela mobil a pak už nastal horror. "Ne, to si snad děláte srandu. To nemůže být -" Obličej schovala do rukou. "... pravda," dořekla to, jak nejtišeji mohla. Pak se rozeběhla na chodbu a mířila ke dveřím na... střešní parkoviště? Nevěděla jistě, ale hnala se tam.
"Hej, Phoebe! Čekej na mě!" uslyšela za sebou něčí hlas, ale tím se moc nezaobírala. Schody skákala po dvou, někdy po třech. Prudce otevřela dveře a uviděla širé nebe. Bylo jasně modré a sem tam byl mráček. Zamířila si to už pomalejším krokem k zábradlí. Užívala si vítr fičící ve vlasech a pohled dolů na domy a město.

Kam dál

Reklama